Banner Floater 160x600 - pozice 1
Banner Floater 160x600 - pozice 2
verze pro tisk

Car bomba – silná jako všechny bomby svržené během celé Druhé světové války na všech frontách a ještě 10krát!

15. červen 2016 Top Banner 660x132

Stalinovi ale po Trumanově zmínce bylo jasné, že sovětský jaderný program musí nabrat vyšší obrátky, jinak bude muset slevit ze svých velmocenských ambicí.

Car bomba –  silná jako všechny bomby svržené během celé Druhé světové války na všech frontách a ještě 10krát!Car bomba – silná jako všechny bomby svržené během celé Druhé světové války na všech frontách a ještě 10krát!

A tak se stalo, že americký monopol na jadernou zbraň trval pouze čtyři roky. Jen takto krátká doba uběhla od výbuchů jaderných bomb v Hirošimě a Nagasaki do první sovětské jaderné exploze. Rok 1949 byl tedy jedním z přelomových bodů studené války, Británie svou první jadernou zbraň vyzkoušela teprve v roce 1952 a Francie dokonce až o dalších 8 let později.

01
Truman a Stalin – dva atomoví bossové

Ovšem počátky sovětského vojenského jaderného programu se dají vystopovat v roce 1943. Sovětští vědci se o využití jaderné energie zajímali od 30. let, kdy byly provedeny první pokusy s jaderným štěpením. Opravdu vojenský program začal v roce 1942, kdy se ke Stalinovi dostaly důkazy o tom, že USA i Německo pracují na vlastních jaderných zbraních.

Tajná laboratoř a tajné služby

A tak se v roce ´43 rozjel projekt s nicneříkajícím označením Laboratoř č. 2, které formálně spadala pod státní akademii věd. Do vývojového úsilí se zapojily i sovětské tajné služby GRU a NKVD, samozřejmě sobě vlastním způsobem, totiž špionáží v zahraničí. Sovětští agenti se zaměřili především na nacistický výzkum a americký program Manhattan. Ovšem i tak sovětské snažení nabíralo oproti Američanům zpoždění, protože sovětský průmysl i vývojové kapacity byly naplno zaměstnány výrobou pro válečnou mašinérii.

Až ukončení bojů v Evropě dovolilo zvýšit úsilí při vývoji jaderné zbraně, navíc výbuchy v Hirošimě a Nagasaki Stalinovi jasně ukázaly, o kolik jsou Spojené státy napřed. Proto v dubnu 1946 přišlo vládní rozhodnutí vytvořit konstrukční oddělení KB-11, jež mělo za úkol s Laboratoří č. 2 vyvinout první sovětskou jadernou bombu. Už o Vánocích 1946 tým spustil v Moskvě první sovětský jaderný reaktor s označením F-1. To byl první krok k bombě.

02
Hirošima po atomovém útoku

Reaktor F-1 a později i první sovětské jaderné pumy vznikly díky práci mnoha špičkových odborníků. Ale je pravdou, že informace získané NKVD a GRU z amerického programu Manhattan jim ušetřily roky a roky výzkumu. Po válce se sice Sověti dostali i k německým výsledkům, ale ty neměly nijak výraznější vliv. Byl to především fyzik Klaus Fuchs, který z Los Alamos vynesl množství velmi cenných informací. Na jeho špionážní činnost Američané přišli v roce 1949, po té byl zatčen a odsouzen na 14 let. V roce 1959 jej ale propustili, načež se okamžitě odebral do NDR, kde dostal teplé místečko v ústavu jaderné fyziky. Tradovalo se, že bez špionáže by SSSR na svou první jadernou zbraň čekal velmi dlouho. Odtajněné materiály po roce 1990 však ukázaly, že informace získané sovětskými špiony vývoj jaderných zbraní pouze urychlily, neznamenaly ovšem zásadní zlom pro jejich stavbu.

Jedním z největších problémů, který Sověti při stavbě jaderných bomb řešili, byl nedostatek uranové rudy. V té době nebylo v Sovětském svazu objeveno žádné významnější naleziště uranové rudy. Reaktor F-1 se mohl rozběhnout jen díky uranu získanému z bývalých nacistických zásob. Ten navíc pocházel z Belgického Konga a nacisté jej zabavili po okupaci Belgie v roce 1940. Zdroje se tedy musely hledat jinde. Nejvýznamnějšími zásobárnami uranové rudy pro první sovětské jaderné zbraně se tak staly především doly ve východním Německu a Československu, na konci 40. let však byla objevena naleziště i na území SSSR. Jen ve východním Německu se mezi lety 1946 až 1950 vytěžilo na 2400 tun uranové rudy, v SSSR 1080 tun a v Československu 600 tun.

První záblesk přišel v srpnu

Srpen 1949, první bomba o síle 22 kt. Šlo o plutoniovou implozní bombu, jež se konstrukcí až nápadně podobala americké pumě Fat Man svržené na Nagasaki. První testovací výbuch bomby dostal kódové jméno První záblesk a uskutečnil se na testovacím polygonu v oblasti Semipalatinsku v Kazašské sovětské republice 29. srpna 1949. Američané mu začali říkat Joe-1 (podle Stalinovy přezdívky - strýček Joe).

Už v té době ale existoval i pokročilejší typ, konstrukční tým se ale obával selhání, které by Stalin jistojistě náležitě potrestal. V cílové oblasti dělníci postavili dřevěné stavby, armáda navezla množství vojenské techniky i letadel a nechyběly ani tisíce zvířat, na kterých se měly zkoumat účinky jaderného výbuchu. Po explozi pak sovětští vědci zjistili, že bomba měla o 50% vyšší devastující účinek, než předpokládali.

03
Joe-1, podoba na Fat mana se nezapře

I když První záblesk znamenal konec amerického monopolu na jadernou zbraň, ve skutečnosti ještě pár let trvalo, než Sovětský svaz disponoval opravdu použitelným jaderným arzenálem. Jeho vojensko-průmyslový komplex, neměl potřebnou technologickou i kapacitní úroveň, aby mohl začít vyrábět jaderné zbraně masově. Svědčí o tom i fakt, že další jaderný test přišel na řadu až v září 1951. Tehdy v Semipalatinsku odpálili bombu o síle 38 kt pod krycím názvem Druhý záblesk, v USA tento test dostal kód Joe-2. Až v onom roce spatřila světlo světa první „sériově“ vyráběná sovětská jaderná bomba přezdívaná Maria. Její síla odpovídala 42 kt TNT a poprvé ji pokusně svrhli z letadla v říjnu 1951.

Otec vodíkové bomby

Ovšem už před tím sovětský jaderný program přešel na vyšší level, to když v roce 1948 začaly vývojové práce na termonukleární čili vodíkové zbrani. Sovětská rozvědka totiž zjistila, že na ní už Američané pracují, takže bylo co dohánět. Tento prioritní úkol režim svěřil elitním fyzikům, mnozí se později stali nositeli Nobelovy ceny.

Slojka - „dvouvrstvá bomba,“ jejíž tvůrci jí říkali také Lidočka, vlastně nebyla čistou termonukleární bombou. Jako roznětka termonukleární reakce totiž posloužila „menší“ jaderná nálož o síle 40 kt založená na klasickém štěpení uranu. Proto onen termín dvouvrstvá bomba – šlo o vodíkovou pumu s menší atomovkou uvnitř, jejíž celková síla odpovídala 400 kt TNT, odpálena byla v polovině srpna 1953 (USA znají jako Joe-4).

05
Joe-4 - Slojka - dvouvrstvá bomba

Slojka ovšem nebyla v praxi využitelnou zbraní a Sověti museli na svou skutečnou čistě vodíkovou bombu čekat ještě další dva roky. Přitom Američané už měli v roce 1952 první úspěšný termonukleární test za sebou. Ruská odpověď přišla v listopadu 1955 v podobě výbuchu čistě vodíkové bomby RDS-37. Šlo o první prakticky využitelnou vodíkovou bombu na světě, která se dala svrhnout z bombardéru. Právě to se stalo, když 22. listopadu bombardér odhodil RDS-37 nad zkušebním polygonem, byl to také 24. sovětský jaderný pokus. RDS-37 byla projektována jako 3meganunová bomba, ovšem pro test byla její síla raději snížena na 1,6 Mt. I tak ovšem tlaková vlna výbuchu zničila ve vzdáleném okolí množství budov, v nichž zahynuli tři nic netušící lidé.

Bomba všech bomb se jmenovala Váňa

Ten největší „majstrštik“ se však podařil v druhé polovině 50. let. Na přímý příkaz Chruščova měl totiž sestrojit „bombu posledního soudu,“ tedy nejničivější zbraň, jaká kdy byla vymyšlena. Chruščov totiž požadoval, aby byla vytvořena vodíkovou pumu o síle 100 Mt. Její typové označení znělo RDS-220, ale také Izdělje 202 nebo AN602, jinak se jí familiárně přezdívalo Velký Ivan, Váňa nebo Kuzkina Mať. Zbytek světa si ji však už navždy bude pamatovat jako Car bombu, věc, která mohla zničit život na planetě Zemi…

06
Replika Car bomby

Car byl od roku 1954 projektován jako třífázová vodíková puma. Nakonec ale vznikla dvoufázová puma o síle „jen“ 50 Mt (trapas co?). Konstruktéři její plášť vyrobili z olova, aby snížili její účinek, protože 100 Mt bylo přece jen pro testovací výbuch příliš (jen pro srovnání, nejničivější americká nukleární bomba té doby Castle Bravo měla sílu 25 Mt TNT). Ten bombastický den připadl na 30. října 1961.

Kaboom

Odpálení Car-bomby proběhlo 30. října 1961 v 11:32 moskevského času nad sovětskou jadernou střelnicí Nová země. Bomba byla shozena z letounu Tupolev Tu-95V z výšky 10,5 km. Její padákový systém zbrzdil pád a tím umožnil posádce letadla dostat se do bezpečné vzdálenosti v okamžiku výbuchu. Ten nastal ve výšce 4 km nad povrchem (sepnuto vestavěným senzorem tlaku vzduchu).

Ihned po výbuchu se vytvořila ohnivá koule o průměru přibližně 8 km. Její spodní část nezasáhla zemi kvůli odražené tlakové vlně, vrchní část téměř dosáhla výšky, ze které byla shozena (10,5 km). Světlo z výbuchu bylo pozorovatelné téměř 1000 km od místa výbuchu. Následný atomový hřib byl 64 kilometrů vysoký. Průměr klobouku hřibu byl 95 km a průměr jeho nohy 40 km.

09
Místo konání – Nová země

Všechny budovy ve vesnici 55 km daleko od epicentra byly zničeny. V místech stovky kilometrů daleko byly zničeny dřevěné domy, kamenné domy ztratily střechy, okna a dveře. Radiová komunikace byla přerušena téměř na hodinu. Uvolněné teplo by mohlo způsobit popáleniny 3. stupně 100 km daleko. Tlaková vlna byla pozorována ještě 700 km daleko v přístavu Dikson. Okenní tabulky byly poškozeny ve vzdálenosti až 900 km. Seismická vlna vytvořená výbuchem byla měřitelná i po třetím oběhnutí Země. Podle Einsteinovy rovnice E=mc² byla uvolněna energie odpovídající asi 2,5 kilogramům hmoty.

Sověti RDS-220 vyzkoušeli jen jednou a nikdy jí nevyráběli, ani ve slabší 50 Mt podobě. Bylo jasné, že bomba, která je schopní zničit například celou Francii, je nepoužitelná. Mít klíč k likvidaci světa nemá praktický význam. Test Velkého Ivana vyvolal ve světě velkou nevoli a vlastně všechny přiměl sednout k jednacímu stolu. Tak došlo k tomu, že v roce 1963 byla podepsána mezinárodní smlouva o zákazu zkoušek jaderných zbraní ve vodě, ovzduší a vesmíru.

08
Porovnání atomových hřibů, je to až neskutečné

Podle oficiálních údajů Sovětský svaz mezi roky 1949 a 1990 provedl celkem 969 pokusných jaderných výbuchů. Naprostá většina se uskutečnila na polygonu v Semipalatinsku na území dnešního Kazachstánu. Na celém území SSSR se vedle toho nacházelo deset uzavřených měst (atomgrady) založených v průběhu 40. a 50. let, ve kterých probíhal jaderný výzkum, nebo se jaderné zbraně vyráběly.

Tato místa se nedala najít na mapách a bez povolení se do nich nikdo nedostal, ani je nemohl opustit. Okolí těchto lokalit jsou dodnes často natolik znečištěná, že i krátkodobí pobyt v nich způsobuje závažná onemocnění i smrt. Příkladem může být oblast Majak a jezero Karačaj u bývalého zakázaného města Čeljabinsk-40, dnes Ozersk...

08

A pokud si rádi hrajete tak zde je jednoduchá simuace výbuchu atomových bomb, pokud ovládáte základy angličtiny, můžete odpálit Car bombu například v Praze a zjistit kolik lidí by zahynulo a kde byste ještě měli popáleniny 3. stupně, sranda, ne?

Odkaz na převolenou aplikaci: http://nuclearsecrecy.com/nukemap/?&kt=50000&lat=50.083333&lng=14.466667&hob_opt=2&hob_psi=5&hob_ft=13000&ff=3&zm=7

Linkuj.cz!
Reklama

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 5 hvězdiček / Hodnoceno: 6x


Čtěte také...

Konce Druhé světové války v Evropě - už je tomu 71 let

Konce Druhé světové války v Evropě - už je tomu 71 let

Dnes si připomínáme 71. let od ukončení bojů druhé světové války v Evropě. Od roku 1989 slavíme konec války 8. května, jako Den vítězství v Evropě. Předtím se slavilo i 9. května v souvislosti s osvobozením Prahy, ostatně v Moskvě je tomu tak dodnes při oslavách konce Velké vlastenecké války. Defini…

U-1206: smolař Druhé světové války

U-1206: smolař Druhé světové války

Nutnost odskočit si, je jen obtížně potlačitelná součást lidského života. Konstruktéři různých vojenských plavidel a letadel se s tím vyrovnávají jinak. Na ponorkách je to snad nejtěžší, pod vodou jste i dny. A co to má společné s potopením německé ponorky? Přečtěte si.


Goliath - dálkově ovládaný mini tank Druhé světové

Goliath - dálkově ovládaný mini tank Druhé světové

Byl to první exemplář svého druhu, dálkově ovládaný mini tank. To co už dnes moderní armády využívají téměř denně se v roce 1940 stala novinkou. Němci původní plány ukradli Francouzům po anektování země. Tank měl široké uplatnění, jeho cílem byly bunkry, tanky, mosty nebo i kulometná hnízda a pěchot…

První moderní tank byl Renault FT-17 prošel si První a bojoval i ve Druhé světové válce

První moderní tank byl Renault FT-17 prošel si První a bojoval i ve Druhé světové válce

Tank FT-17 byl první sériově vyráběný tank s moderními prvky, jak je známe z pozdějších let. Vyráběla jej firma Renault a v roce 1918 zasáhl do bitev první světové války. Protože se osvědčil, bojoval i o dvacet let později.