Banner Floater 160x600 - pozice 1
Banner Floater 160x600 - pozice 2
verze pro tisk

Japonský voják, který bojoval Druhou světovou válku až do roku 1974

28. květen 2016 Top Banner 660x132

Jsou známe případy, kdy se objevil zapomenutý císařský voják, ke kterému se nedostalo, že Druhá světová válka skončila. Hiró Onoda je však rekordman Druhou světovou válku bojoval až do roku 1974 a to doslova, ostatní rekordmani se obyčejně skrývali mezi obyvatelstvem.

Japonský voják, který bojoval Druhou světovou válku až do roku 1974Japonský voják, který bojoval Druhou světovou válku až do roku 1974

02

Hiró se svou skupinou, z níž nakonec zůstal sám, zabil na třicet Filipínců, vesměs místních rolníků a rybářů. Šokující je to, že dlouhé roky měl výborný přístup k informacím z celého světa včetně Japonska a ke kapitulaci ho jezdili dokonce i přemlouvat příbuzní. On ale ničemu nevěřil.

Jeho příběh je zcela neuvěřitelný. Mladý podporučík speciálních jednotek byl na malém ostrově Lubang (třicet krát deset kilometrů) střežícím vstup do Manilského zálivu vysazen na počátku roku 1945 s jasným rozkazem: pokud Američané ostrov obsadí, má vyhodit do povětří molo u přístaviště a letiště. Pak má čekat, až se císařská armáda zase vrátí, a při invazi škodit Američanům v týlu. Tím začíná historie přetékající věrností a nezdolností, ale také nevšední tuposti.

Když Američané ostrov obsadili, pár vojáků pod vedením Onody se skrylo ve vnitrozemí. Nakonec zbyli jen čtyři, ale jeden z nich to v roce 1949 zabalil a nechal se zajmout.

O tom, že válka skončila, se Onoda poprvé dozvěděl v říjnu 1945 z letáku, které Američané shazovali z letadel, jelikož se v džunglích jihovýchodní Asie takto skrývaly tisíce Japonců. Onoda text "zpravodajsky" vyhodnotil a rozhodl se, že je to jen naivní trik nepřítele. Stejně si poradil s letákem shozeným o pár měsíců později, přestože ho podepsal nejslavnější japonský generál Jamašita.

Vlastenectví, věrnost císaři, stres a válka mu zatemnili úsudek. Onoda se svými vojáky text pečlivě prozkoumal, ovšem podle toho, čemu už dopředu věřili a o čem nepochybovali. Jakákoliv odchylka od normálu, jak si ho představovali, pro ně byla důkazem, že jde o falešnou hru.

05
v džungli přežíval celá desetiletí

Mnohem bizarnější situace nastala poté, co se vzdal již zmiňovaný voják v roce 1949. Filipínci a Japonci se od něj dozvěděli jména zbylých tří. A na ostrov přijeli bratři Onody a ještě jednoho z trojice, aby na ně z megafonů volali, že už je opravdu konec války. Onoda začal v té chvíli Američany obdivovat: „Podívejme, jak jsou dokonalí, dokonce sehnali imitátory, kteří se perfektně naučili napodobit hlas našich bratrů. Ale nás nepodvedou.“

Naopak, celý pokus byl dokonce kontraproduktivní. Onoda dospěl k závěru, že když si s ním Američané dávají tolik práce, je jeho pozice strategicky důležitá pro další průběh války. A tak bylo zásadní vytrvat. To, že se válka vleče tak dlouho, ho nijak nepřekvapovalo, protože v armádě jim tvrdili, že se potáhne sto let.

Onoda se stával zralým pro psychiatra. Jeho paranoia se projevovala například i tím, že se začal obávat, že by je Američané mohli snadno dostat plynovým útokem. Velmi ho mrzelo, že nemají masky. A tak nařídil, aby si všichni k řemínku polní lahve přišili utěrky, které by v případě útoku plynem polili vodou a přiložili k nosu jako provizorní filtry. Zároveň se vojáci neustále střídali v pozorování směru, odkud vane vítr. "Plynový poplach" trval půl roku.

Někdy v roce 1950 se Onoda rozhodl, že se nesmí jen zaměřit na skrývání, ale že je třeba rozvíjet diverzní boj. To znamenalo, že pálil vesničanům právě sklizenou rýži. A každý člověk, jenž vstoupil na území, o němž se rozhodl, že ho jménem japonské armády ovládá, byl považován za nepřítele. Proč? Logicky totiž usoudil, že by to mohl být zvěd převlečený za domorodce.

A teď sledujte to myšlení: protože se pokaždé, když na někoho Japonci vystřelili, objevila pátrací výprava policistů, která je měla dopadnout, Onoda to považoval za potvrzení své úvahy, že všichni domorodci jsou špehové.

dawdawdaw
O své příběhu vydal i knihu

Míra jeho paranoie je až překvapivá a ukazuje, jak krize a stres deformují mozek člověka. Jednu dobu začala nad ostrovem přelétávat letadla a Japonci slyšeli kdesi hodně v dálce výbuchy bomb. Vysvětlení: válka pokračuje a bitva je nedaleko. Skutečnost byla taková, že poblíž filipínské letectvo zřídilo leteckou střelnici. Onodovi nebylo divné, že se "bojuje" pravidelně pořád na stejném místě.

Paranoia se projevovala i jinak. Úřady jim třeba doručily fotografie, na nichž byly jejich rodiny. Oni se však rozhodli, že je za tím dezinformační operace nepřítele, protože například na snímku ženy a dětí jednoho z vojáků stál taky jeho vzdálený bratranec. Otázka: nesnaží se jim tím jejich rodiny poslat nějaký zašifrovaný vzkaz, že si informace mají držet od těla?

A děly se ještě šílenější věci. Aby je Filipínci a Japonci přesvědčili, nechávali jim v džungli pravidelně japonské noviny, z nichž měli pochopit, že je dávno mír. Onoda však znovu usoudil, že to je ďábelský trik Američanů, aby ho přiměli ke kapitulaci. Podle něj to byly normální japonské noviny, do nichž nepřítel nějakým záhadným způsobem později lstivě dodal zprávy, které je měly zmást.

Totéž vysvětlení Onoda použil, když vesničanům ukradl tranzistorové rádio. Slyšel v něm japonské zprávy, mohl poslouchat i britskou BBC, dozvěděl se například o olympiádě v Tokiu, ale všechno to podle něj zinscenovaly USA, aby ho touto zpravodajskou hrou vylákaly.

Neuvědomil si, že jeho ostrov nebyl ani zdaleka tak významný, aby kvůli němu Amerika vedla celá desetiletí nákladné a složité tajné operace. A že kdyby to tak opravdu bylo, vyslala by prapor námořní pěchoty se psy, kteří by je našli a zlikvidovali během pár dnů.

Na ostrov přijel i Onodův starý otec, taky tam dorazila skupina jeho spolužáků ze základní i střední školy. Nic ho nepřesvědčilo, všechno byl trik - anebo si jejich volání a dopisy vyložil tak, že mu jejich prostřednictvím japonská tajná služba Američanům přímo před očima předává vzkaz, že má ještě vytrvat.

sdsds
vždy oddán své povinnosti

Nakonec zůstal Onoda sám, protože byli oba jeho vojáci zastřeleni. V roce 1954 padl při přestřelce s filipínskými vojáky desátník Šimada, v roce 1972 zastřelila policie vojína Kozuku, který se v rámci záškodnických guerillových akcí vydal s Onodou pálit úrodu rýže venkovanů.

A konec příběhu je stejně bizarní jako příběh sám. Zvrat nastal až v roce 1974, kdy Onodu v džungli objevil jeden mladý japonský větroplach jménem Norio Suzuki. Byl to nedostudovaný vysokoškolák, který už pět let jezdil po světě a dal si kromě jiného za cíl "vidět Onodu, pandu a Yettiho".

Strávil s ním dva dny, pořídil společnou fotku, a když viděl, že mu Onoda pořád nevěří, že válka dávno skončila, položil mu jednoduchou otázku. Co by vás přesvědčilo a co by se muselo stát, abyste toho nechal? Onoda řekl, že by musel osobně přijít jeho velitel major Taniguči, aby mu vydal rozkaz skončit akci.

V Japonsku vypuklo pátrání po někdejším majorovi a pak ho našli. Oblékli ho do staré uniformy a dovezli na ostrov. Taniguči měl vzhledem k téhle záležitosti docela usměvavé povolání. Muž, který odvolával nejdéle sloužícího japonského válečníka, byl totiž už dávno knihkupcem.

Onoda se vrátil do Japonska jako hrdina, napsal knihu, která vyšla i v češtině. Uznal v ní, jak se strašlivě mýlil a jak bylo jeho myšlení šílené. Brzy mu nabízeli, aby vstoupil do politiky a stal se poslancem, ale on odjel do Brazílie, kde působil jako lékař jeho bratr. Bouřlivě se rozvíjející Japonsko už nebylo jeho šálek čaje.

01

V Brazílii se oženil a narodilo se mu dítě. Když se dočetl o japonském mladíkovi, který zabil své rodiče, zhrozil se vývoje doma natolik, že se rozhodl vrátit a založit výchovný tábor pro mladé Japonce, kde se teenagerům vštěpují ty správné hodnoty. Několikrát se vrátil na ostrov Lubang, kde místním štědře rozdával peníze, jednou dal například deset tisíc dolarů na školu. Onoda zemřel v lednu 2014, ve věku nedožitých 92 let.

Linkuj.cz!
Reklama

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 5 hvězdiček / Hodnoceno: 13x


Čtěte také...

Wojtek - medvěd, který bojoval proti Hitlerovi

Wojtek - medvěd, který bojoval proti Hitlerovi

Wojtek byl medvěd adoptovaný polskými vojáky, měl rád pivo a rád se pral. Účastnil se Bitvy o Monte Cassino a dosáhl hodnosti desátníka. Přečtěte si neuvěřitelný příběh jednoho vojáka s přímo zvířecími návyky.

Přehled speciálních jednotek - od Antiky po válku ve Vietnamu

Přehled speciálních jednotek - od Antiky po válku ve Vietnamu

Jestli jste si mysleli, že speciální jednoty jsou záležitost 20. století, tak jste na omylu. Perští Nesmrtelní nebo Napoleonští granátníci to uměli pěkně rozjet dávno před tím, než v zákopech první světové začali rejdit první jednotky Sturmtruppen.


Bláznivý norský voják

Bláznivý norský voják

Trochu bláznivý norský voják

Americký voják proběhne skrz těžkou palbu

Americký voják proběhne skrz těžkou palbu

Americký voják proběhne skrz nepřátelskou palbu