Banner Floater 160x600 - pozice 1
Banner Floater 160x600 - pozice 2
verze pro tisk

Tank T-34 - Bojové nasazení

17. srpen 2016 Top Banner 660x132

Prototypy tanku T-34 postavené v lednu 1940 měly být podle představ inženýrů vyzkoušeny v průběhu Zimní války, kdy Rusko válčilo s Finskem, ovšem ta nakonec skončila příliš brzy, než by se mohly zapojit tanky do akcí. První bojové nasazení na T-34 tedy čekalo až po zahájení německé operace Barbarossa. První zdokumentovanou akcí tanků T-34 je úspěšný protiúder jednoho praporu 34. tankové divize u řeky San 22. června 1941. Úspěšnost této akce byla ale, v této době, spíše ojedinělá. Přestože tanky T-34 měly zdrcující převahu nad kterýmkoliv tehdejším německým tankem, byly v prvních 3 týdnech války prakticky zcela vyhlazeny, což mělo několik důvodů:

Tank T-34 - Bojové nasazeníTank T-34 - Bojové nasazení

Prvním byla nevycvičenost osádek tanků – buď byla nulová, protože úroveň výcviku byla v Rudé armádě celkově velmi nízká nebo způsobená tím, že se posádky ještě nestihly se stroji sžít. První várky těchto tanků navíc trpěly značnou poruchovostí, což lze ovšem říci o všech nových typech tanků obecně. Na své si ale přišly i další neduhy Rudé armády.

01
Hořící T-34

Patrně největší problém představovala logistika. V tomto ohledu šlo zejména o důsledek nekompetence a neodbornost velitelů Rudé armády, kteří systematicky zanedbávali celý logistický úsek. Nejhůře se tento fakt projevil u tankových vojsk, pro něž nebyly vystavěny odpovídající kapacity skladů, cisteren a zásobovacích vozů. Například odtahová služba prakticky neexistovala. Celá věc byla ještě zhoršena faktem, že tank T-34 byl zrovna ten jeden z mála sovětských strojů, který používal naftu. Tato výjimečnost, která byla jinak velice výhodná, neboť tank neměl takové tendence po zásahu hořet, mu byla zpočátku mnohdy osudná. I když distribuce benzínu a střeliva byla ubohá, občas fungovala, distribuce nafty krátce po zahájení bojů však prakticky přestala existovat.

Těch několik cisteren a skladů, které existovaly a v žádném případě nemohly pokrýt spotřebu, velice rychle vyřídila německá Luftwaffe, pokud je už ovšem na svém rychlém postupu nezabrala Wehrmacht. Němci jedni precizní! Důsledkem bylo, že nejlepší tanky, jakými Rudá armáda disponovala, musely být na ústupu ničeny či opuštěny, protože je nebylo možno vzít s sebou.

Druhým aspektem byl chaos a nesoulad v rámci vedení boje. V prvé řadě strašně vázla komunikace mezi jednotkami samotnými a také s nejvyšším velením. Stalin, Timošenko a další velitelé a politici raději a postaru řídili operace přímo, ačkoliv nebyli schopni mít aktuální informace z bojiště a efektivně předávat své rozkazy. Opakovaně se stávalo, že se podařilo předat včas jen část rozkazů, a pouze část jednotek měly útok provést. Tak se třeba mohlo stát, že z jedné pěší divize, jedné jízdní divize a tankové divize, které měly původně společně provést protiútok, se podařilo sehnat pouze 1 tankový prapor, který ovšem neměl adekvátní prostředky k útoku a byl při něm rozdrcen… Opakované pokusy velení o větší operace rozsáhlejších proporcí a synchronizaci vyšších jednotek ve složitějších manévrech končily katastrofami způsobenými nedodržením termínů klíčových částí uskupení a jeho rozdrcením část po části. Celé divize a dokonce i tankové sbory, mluvíme o desetitisících lidí a tisícovkách strojů, byly přesunovány na základě chaoticky se měnících a prakticky neověřitelných informací z fronty, takže najezdily stovky kilometrů bez jediného výstřelu, opotřebovaly se, spotřebovaly většinu paliva a utrpěly těžké ztráty opakovanými údery střemhlavých bombardovacích letounů - Štuk.

02
Tréninkový německý model T-34ky

Jestliže spolupráce na strategické úrovni vázla, tak na taktické rovině byla ještě horší. Spojení mezi jednotkami bylo otřesné. Vysílačku, nijak kvalitní, měly pouze velitelské tanky, které byly navíc vybavené velice nápadnou anténou, což z nich logicky dělalo primární terče. Byl-li tedy zničen velitelský tank, tak jakákoliv šance na změnu rozkazů a jakákoliv, ovšem už dříve spíše hypotetická, šance na reálnou koordinaci nebo dělostřeleckou podporu či varování před pastí byla ztracena. Další nevýhodou tohoto uspořádání byl fakt, že pokud měl velitel předat své jednotce změnu rozkazů, pomineme-li možnost, že v jednodušších případech stačilo změnit směr a jednotka jela za ním, tak musel otevřít poklop tanku a předat zprávu za pomoci vizuální signalizace. V tuto chvíli tvořil velitel jasný cíl pro ostřelovače. Aby toho nebylo málo, mnoho posádek mělo kvůli nekvalitnímu výcviku dokonce problémy s přečtením signálů.

Velký problém představovala německá nadvláda ve vzduchu - nejen kvůli úderům ze strany německého letectva, ale také kvůli nerušenému leteckému průzkumu. Německé jednotky byly před sovětskými často předem varovány a mohly se připravit, zatímco sovětská strana při absenci leteckého i pozemního průzkumu útočila naslepo. Velká jednotka tanků T-34 sice mohla rozdrtit jakékoliv tankové či obrněné uskupení, které by potkala a přežila i bez nehod ostřelování většinou standardních protitankových děl, jenže dostat se k takovémuto boji se jí podařilo jen málokdy. Pokud vůbec potkali německé tanky, ty prostě ustoupily a vylákaly T-34ky do pasti, kde je rozstřílel zamaskovaný kanón 88mm Flak. V jiných případech neexistující či špatný průzkum a nekvalitní mapy vedly k tomu, že tanky zapadly do bažin nebo prostě najely do minových polí. Ale to by nebyli Rusáci, aby se těmito maličkostmi nechali rozhodit, ne?

V průběhu války došlo k podstatné změně situace. Mohutné výrobní kapacity jedoucí na plný výkon a téměř nekonečné lidské rezervy vedly k tomu, že SSSR chrlil nové tanky i s osádkami v obrovském množství, takže ani veliký nepoměr ztrát tanků v boji, který v roce 1941 dokonce činil 1:7 v neprospěch Rusů, nedokázal Rudou armádu zlomit. Postupně docházelo k vyrovnávání kvality obou armád, jak u posádek tanků, tak velení jednotek.

03
Rozstřílený ruský tank T-34

V rámci kvality osádek šlo o důsledek strašlivých ztrát v německých řadách, kdy na místo veteránů přišli nezkušení zelenáči. Tento trend byl patrný i v tankových silách, přestože ty si díky své elitnosti udržovaly jistou úroveň a spíše vysávaly kvalitní bojovníky ostatních druhů zbraní, zejména pak pokud šlo o posádky útočných děl a stíhačů tanků. Na sovětské straně pak docházelo ke zlepšení výcviku a postupnému získávání zkušeností.

Vyrovnávání kvality lidí ovšem nepřineslo tak evidentní efekt, jak by mohlo, neboť byl potlačován faktem, že německé tanky a stíhače tanků kvalitou dostihly své protějšky. Sekundární zlepšení tanků T-34, tj. zlepšení zaměřovací a pozorovací optiky, vysílačky a snížení poruchovosti, nebylo adekvátní vůči tomu, že německé tanky dostaly nové zbraně s ještě kvalitnější optikou a že se objevily nové tanky a stíhače tanků, které stroje T-34 překonávaly. Sovětská strana reagovala novou generací tanků T-34/85, která překonávala odpovídající stroje řady Panzer IV, nicméně už nikdy nezískala tak výrazný náskok, jako na začátku války.

V důsledku určitého vyrovnání kvality se naplno projevila hospodářská převaha Spojenců. Tanky T-34 byl na frontě nasazeny ve velmi velkém množství, tuto početní převahu využívala např. taktika pro boj s tanky Tiger, která spočívala v tom, že se minimálně čtyři T-34 vrhaly na osamoceného protivníka s krutou předběžnou kalkulací, že 2 až 3 z nich budou prostě odepsány, aby se zbytek dostal do pozice, odkud byl úspěch takřka zaručen. Poměr ztrát 3:1 byl v tomto případě považován za velmi výhodný pro SSSR. Rusové obecně nijak nelitovali obětovat vlastní síly, pokud to považovali za vhodné k urychlení operací a k dosažení dobrého výsledku, ať už byl definován jakkoliv. V mnoha případech se proto stávalo, že po větší ofenzívě musely být tankové jednotky vybudovány prakticky znovu. Tyto vysoké ztráty ale nepadají na kvalitu tanku, jsou zapříčiněny sovětským stylem boje a zejména způsobem nasazování tanků v bojích ve městech a nepřehledném terénu.

Stroje T-34 byly v průběhu války dodány několika sovětským spojencům, zejména v SSSR sestaveným polským a československým jednotkám, bulharské armádě po jejím přejití na stranu SSSR a jugoslávským partyzánům. Ukořistěné tanky používali Němci i Finové. Počet tanků T-34 používaných německou armádou je těžké odhadnout, ale jednalo se minimálně o stovky strojů, z nichž mnohé byly v německých polních dílnách různě upraveny.

Tanky T-34/85 přežily Druhou světovou válku nejen jako vděčné a levné exponáty tankových muzeí, ale jako stále použitelný a vysoce účinný bojový prostředek. Největším konfliktem, kterého se zúčastnily, byla Korejská válka. Když vojska severní Koreje překročila na konci června 1950 hranice, disponovala 85 tanky typu T-34/85, které měly velký podíl na jejím úspěchu, protože jihokorejská strana ani americké jednotky neměly adekvátní protizbraň. Ani v první vlně nebyly urychleně dodané americké tanky M24 srovnatelné s T-34kama. Teprve když USA později zahájily masívní přísun odpovídající techniky. Tedy tanky M4, M26 a pancéřovky 89mm, byla převaha stržena na stranu vojsk OSN a nic na tom nezměnily ani další dodávky ze strany SSSR Severokorejcům, což bylo asi 200-400 dalších strojů.

Přestože tank T-34 pomalu zastarával, poslední modernizace v rámci sovětských sil proběhla v roce 1969, dlouho se udržel ve výzbroji druhořadých států. Byl nasazen například proti maďarskému povstání v roce ´56, při slavné americké invazi v Zátoce sviní nebo při šestidenní válce na straně Arabů. Od roku 1976, po páté arabsko-izraelské válce, byl již v rozsáhlejších konfliktech u moderněji vyzbrojených armád používán jen jako druhosledový tank, nicméně v konfliktech chudých afrických zemí nebo při bojích v Jugoslávii v 90. letech se ještě stále uplatňoval, zejména díky své finanční dostupnosti. Některé chudé státy jej dokonce mají ve výzbroji ještě dnes.

Vzhledem k obrovskému množství strojů, které byly vyrobeny a přežily ukončení bojů, se T-34 stal asi nejčastěji uchovávaným muzejním exponátem v oblasti obrněné techniky Druhé světové války. Další T-34 skončily jako pomníky připomínající významné bitvy.

Památník na slovenské Dukle
04

Linkuj.cz!
Reklama

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4 hvězdiček / Hodnoceno: 3x


Čtěte také...

URNA - Útvar rychlého nasazení

URNA - Útvar rychlého nasazení

Útvar rychlého nasazení (zkracováno jako ÚRN či URNA) je specifickou součástí Policie České republiky. Jedná se o jeden z útvarů s celostátní působností.


Brigáda rychlého nasazení (4. BRN)

Brigáda rychlého nasazení (4. BRN)

Čtvrtá brigáda rychlého nasazení