Andělská tvář a smrtící muška, v 19-ti zabila prvního Němce

 10. 05. 2016      Články

Sovětská armáda byla jediná, která do frontových bojů nasazovala ženy. Tankistky, pilotky i pěší bojovnice se objevovaly na všech frontách. Jednou z mnoha byla i mladičká Róza Šanina, původně učitelka v mateřské školce, která nastoupila nejprve do praporu protiletecké obrany ruské domobrany a v roce 1943 se dobrovolně přihlásila do Rudé armády.  Udělala ostřelovačské zkoušky a u 184. Střelecké divize se 5. dubna 1944 zapojila do bojů. Už první den na frontě zabila svého prvního Němce, čímž odstartovala nebývalou kariéru.

Prakticky denně si připisovala na pažbu své pušky Mosin-Nagant  pomyslné zářezy a velitelé byli jejími výkony doslova šokováni. V divizi se o ní mluvilo jako o zázračné ostřelovačce. Byla postupně navržena na Řád slávy III. stupně, Řád slávy II. stupně i Medaili za odvahu. Dobrovolně se hlásila do všemožných akcí. V červenci 1944 odmítla s ostatními ženami evakuaci do týlu a zůstala bojovat v první linii v bojích o město Vilnius. Po té dostala krátkou dovolenou a na konci roku už byla opět na frontě ve východním Prusku. Boje pokračovaly a v jednom z nich zemřel její milenec Michail Panarin, což ji hluboce zasáhlo.

V dalších urputných bojích našla smrt i ona. 28. ledna 1945 se snažila zachránit raněného důstojníka a sama při tom byla zabita střepinou z dělostřeleckého granátu. Její poslední zápis v osobním deníku zněl:

„Je možné, že brzy umřu. Chci, abyste věděli, proč jsem se tak rozhodla. Z našeho praporu nás ze 78 zbylo jen šest. Vzpomínáte na Míšu Panarina! Takový roztomilý chlapec. Zabili ho. On mě miloval a já jeho také. Už nemám nikoho blízkého.“

Po válce po ní pojmenovali ulice v mnoha městech po celém Rusku. V rodném Archangelsku jí postavili pomník a její jméno nesou i slavné střelecké závody. Byla také posmrtně vyznamenána Řádem slávy I. stupně. Její jméno je dodnes považováno v Rusku za synonymum odvahy a oddanosti vítězství.

 autor: Redakce