Ar-234 Blitz, první tryskový bombardér a poslední letoun Luftwaffe nad Velkou Británií

 10. 04. 2018      Články

Masivní nálety Luftwaffe na Velkou Británii během tzv. Bitvy o Británii, která se odehrála v roce 1940, patří k jedné z nejznámějších epizod druhé světové války. Podstatně méně známý je však fakt, že ačkoli hitlerovské Německo tuto důležitou bitvu prohrálo a muselo se tak vzdát svých plánů na invazi a obsazení Británie, Luftwaffe se nad její území vydávala až do úplného konce války. Poslední takový let proběhl dokonce méně než měsíc před německou kapitulací, a to právě 10. dubna 1945, kdy se nad území hrdého Albionu vydal na průzkumnou misi tryskový bombardér Arado Ar-234 "Blitz". Vzletěl z letiště Sola u Stavangeru v Norsku a cílem jeho úspěšné mise bylo Skotsko. Ar-234 byl dvoumotorový tryskový bombardovací a průzkumný letoun, který drží v oblasti bojových letounů hned několik prvenství; jednalo se o první tryskový bombardér, který kdy spatřil světlo světa a zároveň první tryskový bombardér, který kdy byl bojově nasazen. Kromě toho byl například jakožto první stroj na světě vybaven pomocným brzdícím padákem pro přistání. Celkově se pak jednalo o druhý bojově nasazený tryskový letoun vůbec; toto prvenství drží slavnější stíhací Me-262 Schwalbe. Pomineme-li však tryskové motory, jednalo se o poměrně konvečně řešený stroj s hornoplošnou konfigurací, rovným křídlem a dvěma motory v gondolách pod křídly.

blitz

Ztvárnění Ar-234 za letu. Vzhledem k vývoji války se bohužel dochovalo poměrně málo fotografií skutečných strojů.

Práce na tomto stroji přitom započaly prakticky okamžitě poté, co Německo prohrálo Bitvu o Británii, tedy na podzim 1940. Stroj byl primárně vyvíjen právě jakožto průzkumný a myšlenka jej použít i jako bombardér přišla až o nějaký čas později. Mezi lety 1943 a 1944 pak bylo dodáno a otestováno 11 prototypů, přičemž zpočátku se ukázalo, že dostupné tryskové motory jsou pro stroj této kategorie příliš slabé, což přinášelo spoustu problémů. Postupně tak byly ozkoušeny konfigurace se čtyřmi motory nebo pomocnými raketovými motory pro vzlet a učiněna řada dalších úprav, která nakonec vyústila ve verzi Ar-234B. Ta byla oproti původnímu návrhu vybavena zcela novými, podstatně výkonnějšími motory Jumo 004 B-1, zasouvacím tříkolovým podvozkem (původně se počítalo s poměrně nepraktickou variantou vzletu pomocí odhazovatelného vozíku a přistání na vysouvací lyži), přetlakovou kabinou, autopilotem a schopností nést minimálně 1000kg pum. Nic tak nebránilo uvedení verze B do sériové výroby, přičemž od května roku 1944 až do konce války bylo vyrobeno na 200 kusů. Kromě toho vzniklo dalších dvacet prototypů na testování různých konfigurací a moderních technologií - přídavných nádrží, nové čtyřmotorové verze, pokročilé rádiové aparatury nebo šípovitého křídla.

blitz

Jedna z mála dochovaných fotografií skutečného Ar-234, pravděpodobně během testování.

První operační nasazení stroj zažil krátce poté, a to během slavného spojeneckého vylodění v Normandii, kdy i přes absolutní vzdušnou převahu spojenců i silnou protileteckou palbu dokázaly Ar-234 provádět průzkumné lety nad spojenecké předmostí a mapovat pohyby invazních vojsk. O cca půl roku později, na Štědrý den roku 1944, pak proběhla první bombardovací operace za použití tryskových letounů v historii, kdy šestnáct strojů podniklo dva nálety na spojenecká letiště v belgickém Lutychu a svrhlo na ně množství 500kg pum. O pár dnů později pak byl podniknut i první noční nálet. Od té doby podnikly Ar-234 řadu dalších náletů na spojenecká letiště a pozemní jednotky v Belgii a Nizozemí. Ačkoli rychlost poskytovala osádkám obrovskou výhodu a umožňovala jim teoreticky uletět jakékoli spojenecké stíhačce, totální vzdušná převaha spojenců si vybírala svoji daň a řada Ar-234 padla za oběť výkonným Supermarine Spitfire, P-51 Mustang a P-47 Thunderbolt. Nepomohla ani dodatečná instalace dvojice obranných 20mm kanonů do zádi některých letounů, které do té doby létaly bez jakékoli obranné výbroje; počítalo se s tím, že díky rychlosti nebude vůbec třeba. Poslední velká operace, jejímž cílem bylo zničit strategický Ludendorfův most u Remagenu, skončila neúspěchem. Zajímavostí je, že koncem března se jednomu Blitzu podařilo pomocí 500kg pum úspěšně napadnout základnu Melsbroek, kde byly dislokovány britské stíhačky Gloster Meteor, první tryskové letouny zařazené do výzbroje spojenců. Poslední zaznamenaná operace tohoto na svoji dobu velice moderního bombardéru pak proběhla pouhé dva dny před kapitulací, 3. května 1945. Na konci války pak mnoho strojů padlo do rukou západním i východním spojencům a pokud se podíváte na první americké, britské nebo ruské tryskové bombardéry, vyvinuté v padesátých letech, podobnost vám jistě neunikne.

 autor: Griffon