Bouře-333, díl 1/2 - předvečer války v Afghánistánu

 23. 11. 2017      Military Články

Poslední kapitola historie Afghánistánu se začala psát v roce 1978, kdy byl během Sověty podporovaného komunistického puče zabit samozvaný prezident Mohammed Daoud Khan, což ukončilo přes dvě století trvající vládu dynastie, začínající u Ahmada Shaha Durraniho, původního zakladatele státu Afghánistán. Vznikla Afghánská Demokratická Republika vedená Afghánskou Lidovou Demokratickou Stranou, čímž se Afghánistán stal dalším socialistickým státem a vazalskou republikou SSSR. Jejím prvním vůdcem byl Nur Muhammad Taraki, který šel Sovětům na ruku, ten byl však již v roce 1979 během dalšího másilného vládního převratu sesazen Hafizullahem Aminem, jeho konkurentem ve vládnoucí straně. Ten k Rusům nechoval zdaleka takovou náklonnost, jako jeho předchůdce, což vedlo k rychlému rozpadu teprve nedávno navázaných Afghánsko-Sovětských vztahů. Rusové se rozhodli to vyřešit tradičním způsobem, tedy stejně, jako tuto situaci vyřešili mimo jiné i v roce 1968 v Československu - vojenskou invazí a okupací za účelem potlačení "kontrarevoluce", odstraněním "neposlušných" politiků a dosazením vlastních, spřízněných. Především pak Babraka Karmala, Aminova odpůrce, kterému se podařilo zachránit před Aminovými čistkami vykonávanými během převratu tím, že s pomocí Sovětů uprchl do tehdejšího Československa.

 

AminKarmal

Hafizullah Amin (vlevo) a Babrak Karmal (vpravo), dva soupeři o vládu nad socialistickým Afghánistánem...

 

V Afghánistánu však sovětský plán selhal stejně, jako selhal jakýkoli předchozí i následný pokus o dobytí Afghánistánu vojenskou silou. Výsledkem byla deset let trvající krvavá válka, která neměla vítěze. Nemalou měrou přispěla k definitivnímu rozpadu SSSR a Afghánistán, na poměry této části světa poměrně pokrokovou a vyspělou zemi, zanechala v troskách, na nichž se následně snadno uchytili islámští fundamentalisté z hnutí Taliban. Ti zemi uvrhli do doby temna a dovedli ji až k další válce, která začala americkou invazí po útocích z 11. září v roce 2001 a de facto trvá dodnes. Nyní se však vraťme zpět téměř na začátek, do prosince roku 1979, tedy naprostého počátku sovětské války v Afghánistánu...

 

1970

Věřte tomu nebo ne, tato fotka opravdu pochází z Kábulu 70. let...

 

Na počátku celé války a všech jejích známých i méně známých událostí a bitev totiž byla tajná akce s označením Bouře-333, která je dodnes mnohými veterány považována za jednu z nejúspěšnějších operací v historii ruských jednotek Specnaz. Prvním krokem celé invaze totiž bylo odstranění - a když říkáme odstranění, myslíme tím fyzickou likvidaci - vzpurného prezidenta Amina, aby bylo možné namísto něj oficiálně dosadit Karmala, legitimizovat tak vojenskou invazi a z odpůrců Sovětů udělat protivládní živly. A právě likvidace Amina byla cílem operace Bouře-333, první sovětské bitvy v Afghánistánu. Proběhla 27. prosince, tedy pouhé dva týdny poté, co SSSR poprvé oznámil, že se chystá v Afghánistánu vojensky intervenovat.

Prezident Amin se tou dobou zdržoval v paláci Tapa-e-Tajbeg, který se nachází cca 16km od centra Kábulu a je umístěn na pahorku, ze kterého je dobrý rozhled do všech stran a přístup na jeho vrchol je kromě strmých, špatně přístupných a tou dobou samozřejmě hustě zaminovaných srázů možný pouze po jediné cestě. Palác byl navíc obehnán silnými zdmi, schopnými odolat i palbě z tankových děl nebo houfnic. Prezidenta bránilo několik stovek příslušníků jeho osobní stráže, dobře vycvičených a odhodlaných mužů, vybavených i těžkými zbraněmi včetně kulometů, granátometů a několika tanků T-54, rozmístěných v obranných pozicích v okolí paláce i paláci samotném.

 

palac

Dnes již opuštěný a notně zchátralý palác Tapa-e-Tajbeg

 

V Kábulu bylo navíc umístěno několik tisíc příslušníků běžné afghánské armády, a to včetně mechanizovaných a tankových jednotek. Pro úspěch mise byla tedy zásadní rychlost a moment překvapení. Zásadní součástí plánu se tak staly i paralelní útoky na další strategické objekty, kterými byly mimo jiné budovy ministerstva vnitra a generálního štábu. To mělo rozptýlit a paralyzovat afghánské jednotky, které by se chtěly postavit na odpor.

Jádro sovětských útočných jednotek tvořily jednotky Specnaz pod velením plukovníka Bojarinova, spadající přímo pod KGB, konkrétně pak 24 mužů ze "Skupiny Alfa" a 30 z jednotky Zenit, později známé jako Vympel. Dále se útoku zúčastnilo 87 mužů ze slavného 345. gardového výsadkového regimentu a 520 mužů ze zvláštního 154. praporu Specnaz, spadajícího pod ministerstvo obrany a známého jako "Muslimský Prapor", protože jeho členové pocházeli výhradně z jižních sovětských republik. Dalších 130 příslušníků jednotky Zenit se nacházelo v Kábulu a mělo za úkol napadnout sekundární cíle. Pro útok na palác bylo k dispozici devět obrněných transportérů BMP-1 a čtyři systémy ZSU-23-4 Šilka, které jsou sice protiletecké, nicméně jejich čtyři rychlopalné kanony ráže 23mm jsou velice efektivní i proti pozemním cílům.

 

Vympel

Příslušníci jednotky Vympel.

 

Ruské jednotky přistály na letišti v Kábulu v noci dva dny před útokem, tedy 25. prosince. Skupina, která měla zaútočit na palác, byla vybavena afghánskými uniformami a jejich vozidla měla značení afghánské armády, aby konvoj nevzbudil pozornost při jízdě z letiště k paláci. 27. prosince dostala "Bouře-333" zelenou a třináct vozidel plných Specnazů vyrazilo směrem k paláci...

Konec první části, dokončení očekávejte zítra večer...

 autor: Griffon