Československá operace Pouštní bouře

 30. 01. 2016      Články

Rada bezpečnosti OSN v roce 1990 odsoudila zákeřnou a brutální agresi Iráku proti Kuvajtu. Spolu poprvé hlasovalo všech pět stálých členů vrcholové rady OSN.

Vznikla koalice 28 států, jejichž jednotky se vydaly do ohrožené oblasti v Perském zálivu. V září 1990 vyslovila také tehdejší ČSFR souhlas s účastí protichemické jednotky v zálivu.

Za pouhé dva měsíce bylo vše připraveno, dobrovolníci přihlášeni a 169 účastníků vylo vysláno. Naši jednotku přepravilo do Saúdské Arábie během 3 dnů třináct obřích letounů C-5 Galaxy. Čs. protichemická jednotka se tak stala součástí koaličních vojsk.

V té době už Rada bezpečnosti OSN vyslovila souhlas s použitím všech prostředků k vytlačení iráckých okupačních vojsk z Kuvajtu v případě, že irácké jednotky neodejdou dobrovolně. Což se samozřejmě nestalo.

Na Štědrý den prosince 1990 zaujala čs. jednotka pozice v severní části Království Saúdské Arábie. Čeští a slovenští vojáci spolupracovali nejen s vojáky saúdskoarabských obrněných brigád, ale také s příslušníky amerických, britských a francouzských jednotek.

Vzhledem k tomu, že irácký diktátor Saddám Husajn nesplnil podmínky, měla operace Pouštní bouře zelenou.

24. února ´91 zahájila spojenecká vojska pozemní operace a o čtyři dny později byly úspěšně ukončeny.

I naši českoslovenští vojáci se v závěru konfliktu prošli známou Saddámovou linií minových polí a ukončili svou válečnou pouť pouze několik kilometrů od Kuvajtu nedaleko od hořících naftových polí.

I když se na tuto zkušenost našich vojáků, kteří svůj náročný úkol splnili se ctí, často zapomíná, nelze opominout, že účast čs. vojáků v operacích Pouštní bouře položila základ k přeměně a modernizaci naší armády, která od té doby v mírových misích OSN a později i v zahraničních operacích NATO získala, jak už to v českých zemích tradičně bývá, větší respekt a uznání u svých zahraničních partnerů než doma…

 autor: Redakce