Včera před 100 lety – mlýnek na maso, bitva u Yprès

 31. 07. 2017      Články

Bitva u Passchendale neboli Třetí bitva u Yper proběhla od července do listopadu 1917 a je jedním z příkladů nesmyslnosti válek, neboť počet padlých vojáků na obou stranách prokazatelně dosáhly neuvěřitelného počtu přes 500 000 životů (!), pro představu – to je asi každý dvacátý z naší republiky, ale ani za tuto cenu ani jedna ze zúčastněných armád nedosáhla významného vítězství. Velení obou stran po dobu několika měsíců odmítalo vzdát boj o území velké v podstatě jen několik kilometrů.


Mnoho obětí přitom nepadlo v boji, ale zahynulo v močálech, protože Belgičané ještě stihli protrhnout mnoho hrází, bylo bojiště neskutečně podmáčené a časti o pod vodou. O šílenství těchto událostí dostatečně vypovídá i fakt, že současné odhadované počty obětí se podle různých odhadů liší o statisíce, celkem na obou stranách mezi 500 000 až 700 000 životů.


Celkem padlo 500 000 až 700 000 vojáků

Vojska Dohody docílila jen toho, že se fronta posunula zhruba o 8 km, přečtěte si to znova, 8 km a statísíce padlých... ovšem v některých částech byla tato území ztracena již 5 měsíců poté, když bez odporu padla do rukou Němcům během jarní ofenzívy roku 1918.


Již dříve Belgičané, ve snaze zabránit Němcům v postupu, vypustili mořské hráze, a tak se krajina proměnila v močál. V takovém terénu se pak drželo bahno i v období, kdy bylo delší dobu sucho. Všechny britské útoky se tak potýkaly s blátem. V některých fázích bitvy se odhaduje, že zhruba třetina obětí se utopila v močále. Německé protiútoky měly prakticky stejné obtíže.
Celá akce byla vedena právě u této obce, neboť na tomto úseku byli Němci demoralizováni. Již od 18. července zuřilo mohutná dělostřelecká příprava. Dohoda tak přišla o moment překvapení. Když pak až 31. července zaútočila pěchota na 18 kilometrech fronty, Němci útok zadrželi. Pomohl jim v tom i terén, rozmáčený několika prudkými bouřkami během července a srpna. Jen na několika místech dosáhl útok menších zisků.


Tanky v blátě neměly moc šancí

Nic moc se tedy nestalo a začala zákopová válka. Aby toho nebylo málo, Britové své pozice zajistili mimo jiné i podzemními minami, které při jednom z německých útoků odpálili. Během jedné minuty tak zemřelo více než 10.000 německých vojáků, z toho běhá mráz po zádech. Celkové ztráty bitvy u Paschendale se pohybují okolo 310 000 mužů na britské, 85 000 mužů na francouzské a 260 000 mužů na německé straně (maximální odhad je 400 000). Britská generalita přitom, plánovala se ztrátami asi 50 000 mužů.


Na počátku bojů, na začátku července, byly německé linie na Messinském hřebínku podminovány a vyhozeny do povětří. Ač 2 z 19 ohromných podzemních náloží nevybuchlo, výsledek byl pro Brity nad očekávaní příznivý. Úspěch nečekal ani strůjce operačního plánu Herbert Plumer, který v plánu počítal až s 50% ztrátami při následném útoku, oproti takovým odhadům byly ztráty velmi nízké.
Britské jednotky spořádaně postoupily do cílových pozic. Dalšímu postupu zabránila jen nemožnost přesnější britské krycí palby přes hřebínek. Německý protiútok přišel o týden později, ale nedosáhli ničeho a byli naopak zatlačeni dokonce o něco hlouběji. Toto úvodní vítězství je také známo jako bitva u Messines. A dál? Pak už skoro nic.


Životy nebraly jen kulky a granáty ale i příroda

Další fáze ofenzívy se opozdila, britské velení naplánovalo operaci na konec července. Cílem bylo dobýt vesnici Passchendaele. Začalo pršet a Němci, dobře připravení na další útok, zpomalenou ofenzívu odrazili. Kvůli dlouhodobým bojům o tuto vesnici se tato bitva nazývá také bitva u Passchendaele.

Hlavním problémem zůstávalo v srpnu počasí, neboť zmíněné bouřky a lijavce pokračovaly, neustálé husté deště proměnily bitevní pole v bažinu. Během 16. - 18. srpna se útočilo jen po dřevěných chodníčcích. Každý si sebou část hatí (svazek slámy nebo větví, ze kterých se vytvářely chodníky) nesl, většinou to bylo kolem 40 - 50 kg. Kdo spadl, mohl utonout dříve, než jej mohli spolubojovníci vytáhnout. Dohodě uvízly v bahně tanky a tak nemohla své útoky podepřít novou technikou.
Koncem srpna se nové velení odklonilo od masivních úderů a plánovalo sérii menších, rychlejších a překvapivějších útoků. Tato strategie byla nazývána „bite and hold" - zakousnout a držet. Těmi dosáhla Dohoda už jistých zisků.

Září sice bylo suché, ale bahno již nevyschlo. Po celé září a i začátkem října se útoky dařily a bylo dosaženo hlavních cílů útoků. V říjnu však došlo k obratu, plánované útoky nedosahovaly zisků a vršily se další hromady mrtvých. Zhoršilo se opět počasí, říjen byl značně vlhký, a postup byl postupně zastaven nepřítelem, útoky byly omezeny a poté definitivně odvolány.
Poslední úspěšné akce bitvy byly dílem kanadských divizí. Ve třech útocích, mezi každým útok byl asi týden, na přelomu října a listopadu dobyli Kanaďané výše položené pozice – osudovou obci Passchendaele a blízkou výšinu. Tehdy byl ovšem Němci také použit bojový plyn žluté barvy, Hořčičný plyn = Bis(2-chlorethyl)sulfid – asi znáte právě jako Yperit, právě podle belgického města Yprès, byl totiž pojmenován.

Vojáci zasaženi bojovým plynem

 autor: vojín Karel