Ernest Kouma – masakr na řece Naktong a 250 zářezů

 04. 07. 2017      Novinky

Ernest Kouma se narodil ve městečku Dwight v Nebrasce do farmářské rodiny. Většinu života strávil na farmě, v roce 1940 nenarukoval jako tankista. V září se vylodil na plážích v Normandii a v říjnu už byl se svým tankem v první linii kdesi na lucembursko–německých hranicích, kde měla zelenáčská jednotka hlídkovat.

Válka ale poklidnému hlídkování nepřeje a tak už zanedlouho Kouma a jeho spolubojovníci zápasili na život a na smrt u Bastogne, kde odráželi německé útoky a snažili se koupit čas pro výsadkáře ze 101čky, aby vybudovali obranný perimetr. Kromě tvrdých bojů v bitvě v Ardenách se Kouma také zúčastnil dobývání několika německých měst a konec války ho zastihl s celou divizí na jihu Československa. Během Druhé světové patřil Kouma mezi tisíce bezejmenných tankistů, kteří prošli peklem této války. Na rozdíl od mnoha ostatních se ale Kouma rozhodl v armádě zůstat. Na boj nemusel čekat dlouho, v roce 1950 začala Válka v Koreji.


Čínsko-severokorejská propaganda během období Války v Koreji

Korea byla po Druhé světové válce a porážce Japonska, které Koreu okupovalo, rozdělena na dvě poloviny. Severní byla pod vlivem Sovětů, jižní část byla pod správou Spojených států. Osmatřicátá rovnoběžka tvořila hranici obou států a už z podstaty věci, Studené války, bylo jasné, že se obě poloviny země začnou odcizovat a začne narůstat nepřátelství. Jižní Korea měla podporu OSN, Severní Korea zase SSSR a Číny. Místo sjednocení obou zemí, o kterém se (pouze) formálně mluvilo, se množily pohraniční incidenty a celá oblast byla napnutá jak kšandy, otázkou nebylo jestli bude, ale kdy bude válka.

První krok udělali Severokorejci, když se rozhodli, že je načase zlikvidovat slabý jihokorejský režim a obsadit celou zemi. Zprvu měli silnější a lépe vyzbrojenou armádu, takže jejich postup byl velmi rychlý. OSN se ale velmi rychle rozhodla zasáhnout a vyslala ozbrojené síly na obranu Jižní Koreje. Jádrem sil OSN byly americké divize a tam byl i seržant první třídy Ernest Kouma jako tankista 72. tankového praporu.

Dobové záběry amerických tanků z korejského bojiště:

Po příjezdu do Koreje na konci srpna 1950 byly všechny jednotky ihned odeslány do bojů o přístav Pusan, nejdůležitější město pro Jihokorejce. Právě kolem tohoto přístavu vedla obranná linie jednotek OSN. Proto sobě stálo 140 tisíc vojáků OSN pod vedením Douglase MacArthura a 95 tisíc Severokorejců, kteří měli jediný cíl – prorazit perimetr, obsadit přístav Pusan a tím de facto zvítězit v celé válce. Byl to boj o všechno.

Kouma se byl poslán s malou jednotkou obrněnců na obrannou pozici u řeky Naktong. Jednotka obsahovala dva tanky M26 Pershing a dva obrněnce M19 s protiletadlovými kanony. To vše doplňovaly dvě roty pěšáků. Nikdo netušil, že za řekou jsou tisíce Severokorejců odhodlány překročit řeku a rozpoutat boj, který do dějin vejde jako Druhá bitva na Naktongu.


Američtí vojáci na pozici nad řekou Naktong, čekají na Severokorejské vojáky

Noc byla temná a tichá, slyšet bylo jen štěkot strážních psů, ti už cítili nebezpečí. Z druhého břehu se ozvaly výstřely minometů a šrapnely začaly dopadat na americké postavení. Když minomety utichly byla stále noc a mlha. Nebylo vidět na druhý břeh řeky. Kolem půl 11 se mlha trochu zvedla a Kouma zjistil, že nepřítel mezitím pokládal přes řeku pontonový most. Byl skoro hotov. Kouma ihned zahájil palbu z tanku a most během pár minut úplně zničil.

Útočníci ze Severu ovšem most nepotřebovali a asi 500 z nich se dralo přes řeku. Velení odvolalo pěšáky do zázemí, takže Kouma a jeho čtyři stroje byli to jediné, co stálo nepříteli v cestě. Začala zběsilá palba. Pershingy i M19ky pálily z kulometů do řad nepřátel, kteří se na ně valili. V průběhu boje se ke Koumovi ještě dostalo, že severně od nich se nepříteli podařilo prorazit, valí se na něj další Severokorejci. Tamní obránci jsou mrtví nebo v zajetí. Tohle nebylo dobrý, vlastně to bylo pěkně v prdeli...


US jednotky na tanku během hlídky

Kouma pálil z padesátky na věži svého tanku. Severokorejci byli všude, házeli na jeho tank granáty. Na tank dopadaly kulometné střely z nedalekého srázu. Kouma byl nakonec bez munice do kulometu. Musel střílel z věže z pistole a házet granáty. Druhý Pershing i obě M19ky na tom byly podobně. Kouma dlouho odmítal opustit pozici, protože si uvědomoval, že je jedinou překážkou, která stojí v cestě Severokorejcům. Za ním byla už jen pěchota, která by byla útokem smetena.

Kouma byl v průběhu boje 2krát raněn. Jednou to bylo ve chvíli, kdy se k tanku blížili vojáci v amerických uniformách! Kouma si pozdě všiml, že to jsou převlečení nepřátelé. I přes svá zranění se mu podařilo nabíjet kulomet, tedy dokud bylo čím. Nakonec se musel po 9 hodinách boje (!) druhý den ráno stáhnout. Severokorejci s denním světlem útok přerušili. Když Kouma odjížděl, na bojišti leželo mnoho padlých. Neskutečný masakr, který byl později oficiálně vyčíslen tak, že Koumovi bylo připsáno zabití 250 nepřátel, to je, musíte uznat, celkem šílené číslo.


Mariňáci zkoumají zničené Severokorejské tanky T-34

Kouma v zázemí nařídil přezbrojit Pershing a hodlal se vrátit zpět na frontu. Místo toho ale dostal rozkaz nechat se ošetřit v nemocnici. Tam ještě jednou žádal, aby se mohl vrátit do boje. Tomu se povedlo až po 3 dnech. Druhá bitva na Naktongu už však skončila a Severokorejci byli odraženi. Válka v Koreji však právě začala a zadělalo se na parádní konflikt.

Kouma dostal příkaz odletět do Spojených států, kde mu prezident Harry Truman předal Medaili cti. V Bílém domě byl takto vyznamenán společně s dalšími dvěma pěšáky od 2. pěší divize. Do Koreje už se nevrátil, dostal úlohu instruktora a také pracoval jako armádní náborář. Přestože setrval v armádě dalších dlouhých 31 let, od bojů v Naktongu už nikdy do žádné války nezasáhl. Ernest R. Kouma zemřel 19. prosince 1993 a byl pohřben na vojenském hřbitově ve Fort Knox, kde po válce působil jako instruktor.


Ernest R. Kouma

 autor: vojín Karel