Historie a současnost UH-1, aneb opravdu AČR plánuje nákup vraků z Vietnamské války?

 11. 11. 2017      Články

AČR plánuje nákup nových vrtulníků a horkým kandidátem je v současnosti známý výrobek americké firmy Bell, vrtulník UH-1Y Venom. Občas se lze v této souvislosti setkat s názory, že AČR chce koupit "staré vraky z Vietnamské války" a dalšími podobnými. Pojďme si ukázat, jak málo je na nich pravdy.
Faktem je, že kořeny tohoto stroje opravdu sahají až k vrtulníku UH-1A Iroquois, který se proslavil právě během války ve Vietnamu. Tuto helikoptéru, zavedenou do služby na konci padesátých let, vyráběnou až do let osmdesátých a sloužící v hojných počtech prakticky po celém světě, asi netřeba představovat, takže si jen připomeneme trochu strohých technických dat pro pozdější srovnání: UH-1 byl vybaven jedním motorem o výkonu 820kW, který poháněl klasický dvoulistý rotor. Uvezl cca 1750kg nákladu (např. 14 lidí, 8 plně vyzbrojených vojáků a dva střelce nebo 6 nosítek s raněnými) rychlostí přes 200km/h, a to na vzdálenost přes 500km. Vyzbrojen mohl být dvěma pohyblivými kulomety M60 v bočních dveřích a/nebo podvěšenými rotačními kulomety M134 Minigun a různými bloky neřízených raket, samozřejmě za cenu snížení přepravní kapacity. Během šedesátých let byla vyvinuta řada dalších verzí, disponujících různými vylepšeními, jako byly lepší motory, avionika nebo prodloužený trup, a dále byl vyvinut odvozený lehký bitevní vrtulník AH-1 Cobra.

 

UH-1 Vietnam

Kdo by neznal UH-1, jeden ze symbolů války ve Vietnamu.

 

Zásadní změna však přišla až na začátku 70. let s druhou generací tohoto stroje, označovanou UH-1N, která si sice oficiálně zachovala jmého Iroquois, nicméně ve skutečnosti jí nikdo neřekne jinak než Twin Huey. Jak může napovědět přezdívka, tento stroj, původně zkonstruovaný na základě zakázky kanadských ozbrojených sil, byl oproti svému předchůdci vybaven dvěma motory. Ty při dohromady poskytují výkon téměř 1350kW a kromě zvýšení přepravní kapacity, maximální rychlosti a dalších výkonů toto uspořádání přináší hlavně vyšší bezpečnost; i plně naložený UH-1N je totiž bezpečně schopen dalšího letu i při úplném selhání jednoho z motorů. Mezi další vylepšení patřila například nová avionika. Tato výrazně vylepšená varianta si nakonec našla cestu i do amerických ozbrojených složek, a to jak k letectvu, tak především k námořnictvu a námořní pěchotě. Paralelně běžel i vývoj bitevní varianty Cobra, jehož výsledkem byla jednak jednomotorová vylepšená verze AH-1G pro armádu a následně rovněž dvoumotorová verze AH-1J, nazývaná Sea Cobra a určená pro námořní pěchotu. 

Zatímco u armády a letectva byl UH-1 postupně z většiny nahrazen jinými stroji, především pak samozřejmě rovněž velice slavným UH-60 Blackhawk, námořní pěchota si jej pro jeho vlastnosti oblíbila natolik, že v polovině 90. let zadala firmě Bell zakázku na vývoj třetí, moderní generace tohoto stroje. Jejím výsledkem nebylo nic jiného, než právě UH-1Y Venom (a také bitevní verze AH-1Z Viper), představený v roce 2001 a od roku 2008 zaváděný do služby u USMC, kde samozřejmě postupně zcela nahradil UH-1N. Jedná se o moderní stroj, který s původní UH-1 nemá společného prakticky nic kromě podobného tvaru trupu. Původní dvoulistý rotor byl narazen moderním čtyřlistým, vyráběným z kompozitních materiálů a schopným vydržet zásah i z 23mm protileteckého kanónu. V kombinaci s novými motory a převodovkami se díky tomu zvýšila přepravní kapacita na více než 3000kg a letová rychlost na 300km/h. Trup byl prodloužen o téměř půl metru a stroj byl vybaven moderní avionikou, jako jsou ploché obrazovky v kokpitu namísto klasických "budíků", průhledové displeje nebo infračervený pozorovací a zaměřovací systém FLIR, díky čemuž je na rozdíl od svých předchůdců schopen odpalovat i řízené střely, jako jsou například protitankové APKWS II. Ačkoli původně bylo v plánu část UH-1Y vyrobit přestavbou ze starších UH-1N, nakonec bylo od tohoto záměru upuštěno a všechny stroje tak jsou nově vyrobené a maximálně pár let staré.

 

UH-1Y Venom

UH-1Y Venom. Povšimněte si typické "koule" systému FLIR pod špičkou a čtyřlistého rotoru.


Samozřejmě se nabízí otázka, proč by měla AČR vůbec pořizovat zcela nové vrtulníky namísto modernizace těch současných. Abychom se dobrali odpovědi, je potřeba si uvědomit, že UH-1Y nabízejí ve srovnání s Mi-8 a Mi-17 vysokou nosnost při poměrně nízkých rozměrech a váze, což znamená vyšší rychlost, manévrovatelnost a nižší provozní náklady. Pro armádu naší velikosti, kde se navíc předpokládá využití vrtulníku při podpoře malých nebo speciálních jednotek, jsou to zcela zásadní parametry. Navíc je zde možnost budoucího nákupu bitevních AH-1Z Viper, které jsou oproti současným těžkým Mi-24 rovněž rychlejší, hbitější, levnější na provoz a s UH-1Y mají společných téměř 85% dílů, což by znamenalo obrovské zjednodušení a samozřejmě zlevnění údržby.

 

AČR Venom a Viper

Takhle by v blízké budoucnosti mohlo vypadat české vrtulníkové letectvo.

 autor: Griffon