Jaderný program Severní Koreji. Na jaké je úrovni?

 02. 09. 2017      Novinky

Technicky vzato, ano. Severní Korea provedla několik testů s jadernými zbraněmi a nedávno ještě provokativně nechala přeletět jednu ze svých raket na Japonskem. Tak či onak, aby mohli zrealizovat jaderný útok na některého ze svých sousedů/nepřátel museli by mít nukleární hlavici (bombu) dost malou na to aby se vešla na nějakou severokorejskou raketu.

I když Severní Korea slavně tvrdí že jaderné hlavice už úspěšně „miniaturizovala", mezinárodní experti o tom těžce pochybují. A přesto, podle informací, které v srpnu unikly si americká rozvědka myslí, že Severokorejci jsou miniaturizace schopni.


Severokorejský test raketového motoru

Jak silné jsou nukleární bomby Kim Čong-una?

Severní Korea říká, že provedla pět úspěšných nukleárních testů a to v roce: 2006, 2009, 2013 a v lednu a září 2016. Zdá se však, že síla bomb roste.

Poslední zářijový test zahrnoval bombu, která měla sílu odpovídající 10 až 30 kilotunám TNT, což je pravděpodobně zatím ta nejsilnější jaderná zbraň, kterou Severokorejci prozatím testovali. Otázkou však sále zůstává, zdali jsou testované bomby atomové (těžká atomová jádra se štěpí) a nebo vodíkové = termonukleární (lehká jádra se slučují), které jsou obecně silnější.

Testy v roce 2006, 2009 a 2013 byly všechny čistě jaderné. Zdroje ze Severní Koreji tvrdí, že test v lednu ´16 byl však vodíkový. Ovšem experti v oboru dle rozměrů výbuchu a parametrů exploze pochybují o typu bomby.


Jestlipak Severokorejci vědí co se ve světě doopravdy děje... asi ne.

Plutonium nebo Uran?

Další důležitou otázkou je palivo, počáteční materiál nukleárních testů. Odhaduje se, že první dva testy byly provedeny pomocí plutonia, ovšem o jaký prvek, plutonium nebo uran, šlo v testech roku 2013 není jasné.

Totiž úspěšný uranový test by byl významný krok ve vývoji jaderných zbraní tohoto totalitního režimu. Zásoby plutonia v Severní Koreji jsou omezené, pokud by se jim ale dařilo obohacovat uran, mohou být zásoby tohoto paliva značné.

Navíc obohacování plutonia ale není žádná hračka, proces se musí také odehrávat ve velkých zařízeních, které jsou snadno pozorovatelné, zatímco obohacování uranu lze snadno provádět v utajení.


Jedna z posledních odpálených raket v KLDR

Takže jak daleko Kim dostřelí?

Neexistuje shoda o přesném umístění lokality, kde by Severní Korea mohla miniaturizaci jaderného zařízení provádět na takové úrovni, že by mohlo být neseno raketou.

Podle informací, které unikly a byly zmíněny výše, také rozvědka strýčka Sama věří, že KLDR opravdu má technologii schopnou vytvořit takové jaderné hlavice, které by mohl být neseny raketami. Dokonce i japonský ministry obrany toto tvrzení označil za možné.

Nedávno severní Korea také vypustila světa tvrzení, že jejich rakety jsou schopny zasáhnou pevninskou část USA, analytici z Jižní Koreji však tvrdí, že rakety by maximálně mohla doletět na Aljašku nebo Havaj. Jedno místo v horách nedaleko města Yongbyon, na sever od Pchjongjang, hlavního města KLDR je pokládáno za centrum nukleárního dění v této zemi. V Yongbyonu se totiž zpracovává vyhořelé palivo z elektráren a je také zdrojem plutonia pro program Severní Koreje v oblasti jaderných zbraní.

Jak Spojené státy tak Jižní Korea uvedly, že věří, že KLDR má další lokality spojené s programem pro obohacování uranu. Tento „Silný a prosperující národ" (jak zní motto země má i bohaté zásoby uranové rudy.


S úsměvem jde všechno lépe i jaderné testy

Státy, Rusko, Čína Japonsko i Jižní Korea na Severní Koreu tlačily několikrát a bylo tu několik pokusů odzbrojit Koreu pomocí různých obchodních omezení a dohod, nic z toho však Kima nakonec neodradilo, Severní Korea jede dál.

V roce 2005 už se začalo blýskat na lepší časy. Severní Korea tehdy souhlasila s ukončením všech jaderným ambic za oplátku politické a humanitarní pomoci. V roce 2008 byly dokonce strženy chladící věže reaktorů jakou součást toho usnesení. Provedení dohody se však ukázalo velmi obtížně na provedení a v roce 2009 se všechny rozhovory zastavily.

Státy i přes to všechno nikdy Pchjongjangu zcela nevěřily a pochybnosti začaly narůstat když KLDR odhalila své zařízení pro obohacování uranu v Yongbyon, údajně pro výrobu elektřiny. V roce 2012 Severní Korea náhle oznámila, že opět pozastaví jadernou činnost za americkou potravinovou pomoc. Co se ale nestalo, Kim se pokusil vypustit další raketu v dubnu toho roku.

Je březen 2013 a mezi US, OSN a Severní Koreo probíhá slovní přestřelka, vše vyústí v další saknce a to, že Severní Korea bude nadále pokračovat ve všech předešlých činnostech v Yongbyonu. Testy z roku 2016 přinesly pro KLDR mezinárodní odsouzení, a to dokonce i od Číny - hlavního obchodního partnera v Severní Koreji a jediného spojence. V roce 2017 OSN schválila nový balíček sankcí v reakci na tyto testy.

Věci nabraly na spádu, když americký prezident Donald Trump letos v srpnu vyhrožoval Severní Koreji „Ohněm a zuřivostí" („fire and fury") pokud země nepřestane ohrožovat USA.


Jak dlouho spojencům asi vydží nervy?

Tato americká strategie však očividně narazila. Pchjongjang totiž oznámil, že pracuje na plánu na zasažení amerického území Guamu, ostrova v západním Pacifiku.

Poslední střela letěla nad Japonskem u příležitosti 107. výročí oficiální anexe Korejského poloostrova Tokiem. Japonská okupace zde trvala do konce druhé světové války. Odpálení rakety bylo projevem „hořkosti korejského lidu nad krutostí obyvatel japonských ostrovů".

Americké ministerstvo obrany potvrdilo, že vystřelená raketa byla středního doletu. Zároveň uvedlo, že nepředstavovala žádné ohrožení ani pro kontinentální USA, ani pro tichomořský ostrov Guam.

Na konec si dáme ale něco veselejšího...

 autor: vojín Karel