Kubánská raketová krize

 01. 02. 2016      Články

Předehra

V lednu 1959 Fidel Castro vítězně završil několikaleté boje a podařilo se mu svrhnout sedmiletou vládu diktátora Batisty, aby ji nahradil diktaturou svou. Přesto nechtěl vést ostře protiamerickou kampaň. Spojené státy hleděly na Castrovy akce se značným znepokojením, oblast Karibiku byla vždy nestálá.

Castrovo hnutí nebylo komunistické. Teprve s postupem času, díky přerozdělování a sociálním experimentům. Castro zvýšil daně pro těžařské společnosti a znárodnil banky. Americké reakce na sebe nenechaly dlouho čekat a na jaře 1960 přerušily veškerou pomoc Kubě. Castro na to zareagoval příklonem k Moskvě. Kuba se tak stala dalším z bojišť studené války.

Mezi tím v roce 1960 jak všichni jistě víte, ještě proběhla invaze v zátoce sviní, která ovšem ztroskotala kvůli špatné organizaci a místu vylodění.

Instalace raket

Castro poté žádal o pomoc SSSR. Nikita Chruščov se rozhodl pomoci Kubě instalací raket středního doletu (R-12) na kubánských základnách. Mělo jít v podstatě o odpověď na rozmístění amerických raket stejné třídy (Jupiter a Thor) v Turecku a Itálii. V polovině léta 1962 se rakety tajně na Kubu převezly.

Americké zpravodajské službě tento fakt unikl, ale začaly se objevovat různé spekulace o přítomnosti raket na Kubě. Kennedy varoval Sovětský svaz, aby žádné rakety na Kubě neinstaloval a byl Moskvou ujištěn, že se tak neděje. Kennedy však Rusům nedůvěřoval a nechal si vyhotovit speciální fotografie z průzkumných letounů, Kennedy tak měl v ruce důkaz o ruské lži.

Sešla se prezidentova nejvyšší rada o dalších krocích USA. Kennedy zamítl možnost vojenského úderu. SSSR by mohl jako odvetu provést útok na Západní Berlín či raketový úder na základny v Turecku. Kennedy se proto setkal se sovětským ministrem zahraničí, ten jej opět ujistil, že se na Kubě nenachází žádné rakety.

-rakety typu Jupiter-

Blokáda

Konala se další rada a po složitých jednáních se dospělo k uvalení námořní blokády Kuby. Američané ukázali své letecké snímky i OSN, což způsobilo velkou slovní přestřelku mezi americkým a sovětským delegátem. Situace se stávala opravdu dramatickou.

I po vyhlášení blokády směřovaly sovětské lodě ke Kubě. Vyvstala důležitá otázka: „Nechají je Američané Sověty proplout nebo na ně zaútočí?!“ Útok mohl vyvolat válku, na druhou stranu, pokud by propluli, Američani by ukázali slabost. Situace byla kritická.

Na hranici blokády se však sovětské lodě zastavily. Situace se uklidnila, ale byl to ten pověstný klid před bouří? Pokud ano, tato bouře by v konečném důsledku mohla znamenat nukleární válku a zkázu světa. Musel tedy přijít čas pro trpělivou diplomacii.

Čas pro diplomacii

Diplomatické aktivity se odvíjely na několika frontách jednak mezi Kennedym a Chruščovem tak mezi členy KGB a CIA. Nakonec poslal SSSR zprávu, která se zdála být zlomová. Chruščov navrhl výměnu. SSSR stáhne útočné rakety a USA nenapadnout Kubu a stáhne rakety Jupiter a Thor z Evropy. Situace se opět vyostřila.

Stalo však něco naprosto neočekávaného. Kubánská raketová obrana sestřelila americký letoun U-2, pilot zahynul. Část Kennedyho poradců žádala protiúder. Kennedy však vyslovil ochotu odvést z Evropy rakety, ale ne veřejně, pouze jako tajný dodatek vzájemné dohody. O pár dní později konečně oznámil Chruščov úmysl SSSR stáhnout útočné zbraně z Kuby. Deinstalace a odvoz raket byl následován zrušením blokády. Kubánská raketová krize skončila a nebezpečí jaderné války bylo zažehnáno, prozatím.

Vítězové nebo poražení?

Jak tedy celá akce dopadla, jinými slovy, kdo byl skutečným vítězem této obrovské krize? Existují různé názory. Chruščov to, i ve svých pamětech, prezentoval jako vítězství SSSR, neboť se mu podařilo získat záruky bezpečnosti pro Kubu. Navíc donutil Američany stáhnout rakety z Turecka a Itálie. Američané naopak mohli cítit své vítězství v tom, že ve válce nervů měli nakonec navrch. Podařilo se jim odvrátit riziko nepřátelských raket v bezprostřední blízkosti.

Dá se tedy hovořit nejspíše o nerozhodném výsledku. Ovšem rakety Jupiter a Thor měly být instalovány již koncem 50. let. Tyto americké rakety již byly zastaralé a už v době krize měly být z Evropy odvezeny. Měly je nahradit nové a vysoce moderní rakety Polaris umístěné na ponorkách ve Středozemním moři. Jupitery tak byly více než stoprocentně nahrazeny.

Politické důsledky byly významné. Obě mocnosti si uvědomily riziko možné války a vzaly si ponaučení. Již nikdy nebyla situace tak napjatá jako v roce 1962, tedy kromě roku 1983, ale to taky jindy. Přímým důsledkem pak bylo zhotovení „horké linky“, přímého spojení mezi oběma hlavami států. Tato linka měla být použita právě v takto vyhraněných chvílích.

Co se týká samotné Kuby, měla pro ni krize dalekosáhlé důsledky. Castro byl velmi zklamán sovětským postojem. Na druhou stranu mu to poskytlo záruky, že se nebudou USA do jeho záležitostí vměšovat. V konečném důsledku tak přinesla krize Castrovi neomezenou moc nad ostrovem a znamenala nástup diktatury komunistického typu. Castro díky zárukám dohody mocností přežil už funkční období deseti amerických prezidentů. A naděje na svobodu pro Kubánce byla na mnoho let v nedohlednu…

 autor: Redakce