Leo Major – šílenec či hrdina?

 08. 02. 2018      Články

Leo Major se narodil francouzsko – kanadskému páru v roce 1921. Byl jedním z pouhých tří kanadských příjemců Medaile za vynikající chování (druhá pouze na Victoria Cross), jediný Kanaďan, který jej obdržel dvakrát (bar na DCM) a jediný spojenecký voják, který má být udělen dvěma DCM ve dvou různých válkách. Leo Major zemřel v roce 2008 ve městě Longueuil. Bylo mu 87 let.

leomajor2

Leo Major nastoupil do kanadské armády, když mu bylo 19 let a následně v roce 1941 byl vyslán do zahraničí. Patřil k první skupině Kanadských sil, která při operaci Overlord (Den D) přistála 6. června roku 1944 na plážích Normandie. Po vylodění měl za úkol prozkoumat nepřátelské obranné pozice. Při konání daného útoku zajal vozidlo Sd.Kfz. 251, později zjistil, že komunikační řízení, které se ve vozidle ukrývalo, bylo klíčem pro dešifrování německých rozkazů během operací ve Francii. Jen o několik dní později narazil na četu vojáků SS, kdy s emu podařilo zabít všech 8 vojáků. Jednomu z nich se podařilo vyhodit fosforový granát, po jehož výbuchu přišel Leo o oko. V nemocnici mu poté oznámili, že jeho působnost ve válce je u konce a může se vrátit domů. Voják ovšem odpověděl, že domů se rozhodně nevrátí a velící důstojníky uzemnil argumentem, že na zaměřování puškohledem potřebuje pouze jedno oko.

První opravdu velká akce, jíž se Major zúčastnil byla na sklonku roku 1944 v Nizozemsku, kdy voják a keho kamarád Willy vyrazili na průzkumnou misi, jejíž cílem bylo vypátrat ztracenou jednotku spojenecké pěchoty. Během akce ležel Leo v příkopu, když zahlédl pár německých vojáků při pochodu po cestě. Chvíli je pozoroval a pak si prý zamumlal: „Je mi zima, jsem promočený, a to všechno kvůli vám, takže si to teď od*erete". Jednoho Němce zastřelil a druhého zajal a využil jako návnadu k zajetí celé lokální posádky. Ke spojeneckým jednotkám se vrátil s 93 zajatci. Za takový triumf mu bylo navrženo vysoké ocenění. To však Major odmítl, protože prý nebude přijímat medaile od někoho tak neschopného a bezcenného, jako byl Generál Bernard Montgomery.

V únoru 1945 se opět nevyhnul zranění, pomáhal kaplanům nakládat mrtvoly ze zničeného tanku na Bren Carrier. Bren během přepravy najel na minu. Po tomto výbuchu upadl Major do bezvědomí. Když se probudil, ptal se po ostatních, nikdo však neodpovídal, pouze ho naložili na nákladní auto a dovezli do polní nemocnice vzdálené asi 30 kilometrů. V nemocnici mu oznámili, že jeho záda jsou zlomená na třech místech, měl pohmožděné kotníky a zlomená tři žebra. Teď byli opravdu velící důstojníci rozhodnuti Lea poslat domů. Ten ovšem s takovým verdiktem nesouhlasil a po týdnu stráveném v nemocnici unikl k jedné rodině, u které strávil další měsíc, než se navrátil zpět ke svému pluku.

V roce 1945 byl opět  Major se svým kamarádem vyslán na průzkum, tentokrát do nedalekého a nacisty okupovaného městečka Zwolle. Cílem mise bylo zjistit počet mužů bránících město a případně navázat spojení s nizozemským odbojem. Jeho kamarád Willy byl však chvíli po započetí akce zasažen palbou německého kulometu. V tu chvíli se Leovi zatmělo před očima a byl odstartován jeden z nejšílenějších a nejkrvavějších činů jakých je člověk schopen. Z Lea se stal vraždící stroj, který nemilosrdně zabíjel Němce v jeho blízkém okolí. Když vstoupil do Zwolle, zajal německého řidiče a nechal se zavést do baru, kde se nacházel německý důstojník. Major Němci oznámil, že zhruba v 6:00 ráno začne kanadská artilérie odstřelovat město bez ohledů na civilisty. Důstojník jen přikývl na znamení porozumění a Major zariskoval jeho propuštěním, přičemž doufal, že tato zpráva způsobí paniku mezi nepřáteli. Na znamení dobré víry dokonce důstojníkovi vrátil jeho zbraň.

Co se stalo v následujících hodinách je opravdu těžko uvěřitelné. Major běhal skrze město, neúnavně pálil ze své zbraně, vrhal granáty do budov a dělal takový rachot, že si německá posádka myslela, že čelí koordinovanému útoku půlky kanadské armády. Během této šílené akce zajímal německé vojáky jednoho po druhém, z města vyběhl snad 10x a pokaždé vedl skupinku zajatých Němců, kterou předal spojenecké armádě. V závěru svého šíleného plánu vyhledal lokální velitelství Gestapa a celou budovu podpálil. U velitelství SS se dostal do smrtící přestřelky s důstojníky, kdy čtyři zastřelil. Zhruba kolem 4:30 ráno Leo zjistil, že Němci vyklidili pozice a utekli, Zwolle bylo osvobozeno. Leo ještě našel tělo svého kamaráda Willyho a ukončil svou šílenou akci. Za jednání ve Zwolle obdržel medaili za příkladnou službu.

leomajor3

Leo Major při přebírání ocenění

Když vypukla válka v Koreji, kanadská vláda rozhodla o vytvoření jednotky, která by se připojila k silám Spojených národů při odražení komunistické invaze. Major se tentokrát připojil k četě odstřelovačů a průzkumníků. Jeho chvíle opět přišla, a to během první bitvy o Maryang San, kde obdržel další medaili za příkladnou službu za obsazení a držení klíčové hory, která byla označená jako Hill 355. Zde se Major stal hrdinou pro neuposlechnutí rozkazu ustoupit. Naopak se rozhodl kopec bránit, ačkoliv stál proti zhruba 14 tisícům mužů. Kopec bránil po dobu tří dnů a nocí, kdy v jednu chvíli nařizoval dělostřeleckou palbu pouhých několik metrů od svých pozic. Když dorazily posily, byla čínská armáda zatlačena na ústup.

 

 autor: Tereza