Ludvík Krejčí - generál, který by nás vedl do Druhé světové války

 16. 07. 2017      Články

Ludvík Krejčí se narodil 17. srpna 1890 v Tuřanech u Brna jako nejmladší z osmi dětí v selské rodině. Vystudoval vyškovské gymnázium, byl přijat na Vyšší lesnickou školu v Písku. Po ukončení studia byl v roce 1910 odveden do prezenční vojenské služby jako jednoroční dobrovolník.

V roce 1914 byl již v rakouských zálohách, bojoval v Srbsku, Černé Hoře a Albánii. Jako Velitel praporu byl krátce v Itálii a nakonec Rumunsku. Zde je po ustálení fronty v zákopovou válku v květnu ´17 zajat. V červnu se Ludvík přihlásil do legií a v červenci 1917 byl ve výcviku a jako důstojník byl přidělen k 6. Hanáckému střeleckému pluku Československých legií v Rusku.

Po neúspěchu Kerenského ofenzívy se Ruská armáda rozpadla a čs. legie spolu s ní ustoupily. V bitvě u Bachmače na Ukrajině roku 1918 zadržela jeho jednotka postupující německou frontu u železničního uzlu a tím umožnila evakuaci ustupujících legionářů. Krejčí se zúčastnil dalších ústupových bojů z Ukrajiny na Sibiř, vyznamenal se v Marjanovce a kungurské frontě. V dubnu ´20 opustil Rusko a vrácí se do vlasti o tři měsíce později, v červnu.


Návrat československých legií z Ruska vedl doslova přes půlku světa

Vojenská kariéra byla úspěšná. Během měsíce už byl plukovníkem 6. pěší divize v Brně. Roku 1923 byl povýšen na brigádního generála. V květnu 1928 byl povýšen na divizního generála. V roce 1932 byl jmenován Zemským vojenským velitelem v Košicích.

Po vítězství Hitlera ve volbách 1932, jeho zvolení Říšským kancléřem 1933 a ztroskotání ženevské odzbrojovací konference 1932 bylo nutné armádu připravit. Proto byl Krejčí v prosinci 1933 jmenován náčelníkem hlavního štábu branné moci. V roce 1934 byl ve věku 44 let povýšen na armádního generála.

Ludvík Krejčí prosadil klíčové změny armády ve struktuře velení, strategie, technologické modernizaci armády (motorizace a mechanizace, letectvo, tanky), zavedl delší služby, navýšení armádního rozpočtu a když v březnu 1935 bylo zřízeno Ředitelství opevňovacích prací, on sám byl jmenován do funkce předsedy Rady pro opevňování, podílel se na řízení opevňování našeho státečku.


Ludvík Krejčí (uprostřed) probírá vojenskou situace s premiérem a ministrem národní obrany Janen Syrovým (vlevo) and bývalým ministr národní obrany Františkem Machníkem (vpravo)

Ve Evropě to vřelo, Krejčík v září ´38 požádal prezidenta Beneše o okamžité povolání dvou ročníků zálohy a následnou mobilizaci, návrh byl zamítnut. Proto podal prezidentovi demisi, která byla také zamítnuta, ale požadavek na povolání jednoho ročníku byl naplněn. Krejčí apeloval i na své známe aby získal podporu jejich vlády, Anglie a Francie však opětovně rozhodně odmítala československou mobilizaci, nikdo prostě nechtěl rozpoutat další konflikt v Evropě, hlavně uklidnit Hitlera.

Další prosazení československé mobilizace byly na stole, Beneš je vždy smetl až 22. září 1938 se mu podařilo prosadit vyhlášení plného krytu hranic a následně 23. září 1938 všeobecnou mobilizaci. Navíc byl prezidentem Edvardem Benešem jmenován hlavním velitelem mobilizované armády, tedy de facto se stal generalissimem – nejvyšším z generálů. Následující den se Hlavní velitelství začalo přesouvat přes Klánovice, kde byl vydán rozkaz o rozmístění podpůrných sborů v obraných pozicích podle předpokládaného směru hlavního útoku, šlo o front směrem Jindřichův Hradec, Liberec. Mobilizace byla nerušeně a úspěšně dokončena. Armáda byla připravena k obraně.

A pak to přišlo... 29. září Mnichov, v noci byla přijata Dohoda o odstoupení pohraničí Německu a doručeno, aby byla automaticky přijata naší čs. Vládou. Prezidentem byl ihned ráno povolán do Prahy, kde generálové Luža, Vojcechovský a Prchala obhajovali nutnost, schopnost a ochotu Československé armády bránit i osamocené republiky.


Československý želozobeton, kulomety a vojáci, naše obrana

Edvard Beneš napsal o setkání ve svých pamětech: „Byl to rozhovor velice pohnutý. Viděl jsem slzy v očích některých generálů a slyšel jsem z jejich úst slova prosby, výstrahy i hrozby. Nepřešli nikde stanovenou mez ve svém postoji generálů k vrchnímu veliteli; ale byly to prosby i výstrahy velmi důrazné."

Zpočátku října byl Krejčí v čele nátlaku na politiky, prosazoval obranu, neboť byl přesvědčen o připravenosti i odhodlanosti našich vojáků. Účastnil se dokonce platonických pokusů o případné vojenské převzetí vlády, následně změnil názor. Další pokusy generálů již odmítal.

Po přijetí Mnichovské dohody se začala armáda pod jeho velením demobilizovat, přecházet zpět do mírového stavu, tipuju, že v Evropě jme v té době byli jediní kdo přecházel do mírového stavu :D V ´38 byla postupně rušena i obrana hranic. Na konci prosince byl Krejčí odvolán z funkce a v únoru 1939 byla zrušena branná pohotovost. Na nátlak nacistů byl v březnu 1939 odvolán z funkce náčelníka Hlavního štábu. Pak začala „nečekaně" úplná okupace našeho státu.

Krejčí zrovna žil v Praze a byl donucen se odstěhovat do rodiště své ženy do Jablonného nad Orlicí. Jeho dva pokusy o opuštění republiky nebyly úspěšné. V říjnu 1941 byl zatčen gestapem, vyslýchán a následně poslán do koncentračního tábora Terezín. Následující rok v létě byl nečekaně propuštěn. I přes neustálé sledování podporoval finančními prostředky čs. Odbojové skupiny.


Okupace Československa

Po osvobození se opět vrátil do armády, byl však brzy penzionován. Po komunistickém převratu byl v červenci 1950, jak jinak, degradován na vojína a v květnu 1953 mu byla odebrána i penze. Bývalý generalissimo československé armády pracoval jako pomocný dělník ve znárodněné továrně na knoflíky v Jablonném nad Orlicí, která dokonce dříve patřila rodině jeho ženy. Po intervenci maršála Koněva mu byl roku 1969 vrácen částečný důchod. Ludvík Krejčí zemřel jako prostý vojín 9. února 1972 a pohřben byl v rodných Tuřanech s legionářskými poctami.

Hodnost armádního generála mu byla vrácena posmrtně až roku 1990. Roku 1997 byl také oceněn za zásluhy pro odboj. Roku 1999 vyšla v edici "Brněnský legionář" vůbec první publikace o tomto generálovi, zpracovaná na přání příbuzenstva dle dostupných materiálů s názvem „Ludvík Krejčí, tuřanský generál". Autor této publikace M. A. Fryščok zvolil název jako připomenutí generálova patriotizmu, projeveného v kritických chvílích našeho státu koncem září roku 1938, kdy se generál v noci přesunul z Hlavního stanu u moravského Vyškova do Tuřan. Zde navštívil hrob svých rodičů a poté navštívil své tři bratry a kladl jim na srdce: „Kdybych padl, pamatujte prosím, žádný Žižkov, chci být pochován v Tuřanech."


Ludvík Krejčí - československý armádní generál, legionář první světové války

 autor: vojín Karel