"Nancy Harts", ženská domobrana ve válce Severu proti Jihu

 08. 01. 2018      Články

LaGrange je malé město v americkém státě Georgie, nalézající se necelých sto kilometrů jihozápadně od hlavního města tohoto státu, Atlanty. Město to není nijak zvlášť známé ani významné, avšak během války Severu proti Jihu se v něm udála jedna z nejzvláštnějších scén celé občanské války. Stát Georgie samozřejmě stál na straně Konfederace a vzhledem k tomu, že konfederační armáda potřebovala každého vojáka, kterého mohla získat, drtivá většina bojeschopných mužů z LaGrange musela záhy narukovat a opustit město. To se tak stalo velice zranitelným v případě útoku Unie, což bylo nepříjemné zvláště vzhledem k faktu, že mělo strategickou pozici na tehdy jediné cestě vedoucí z Atlanty do hlavního města Konfederace, Montgomery v Alabamě.

Stalo se tak něco, co tehdy nemělo obdoby, ačkoli postupně se podobné snahy objevily i v jiných konfederačních městech a státech; manželky dvou vojáků, kteří opustili město, Nancy Hill Morganová a Mary Alford Heardová, založily čistě ženskou domobranu. Zájem žen z LaGrange byl nečekaně vysoký a obratem tak začaly s výcvikem, a to pod vedením lékaře A. C. Wareho, který měl zkušenosti z armády, ale kvůli fyzickému postižení již nemohl znovu narukovat. Díky jeho pomoci, příručce Rifle and Infantry Tactics (volně přeloženo Střelecká a pěchotní taktika), napsané v roce 1861 generálem konfederační armády Williamem J. Hardeem a tomu, že poctivě trénovaly minimálně dvakrát týdně, se z nich brzy stala poměrně plnohodnotná pěchotní jednotka. Daly si název "Nancy Harts", který byl poctou hrdince americké války za nezávislost, Nancy Hartové.

nancyharts

Takto si neznámý malíř představil střetnutí Nancy Harts s unijní jízdou na konci války.

Ačkoli Nancy Harts vznikly jakožto vojenská jednotka, po drtivou většinu války nakonec plnily úplně jiný úkol. LaGrange se v druhé polovině války ocitlo poměrně blízko hlavních frontových linií, ale stále zůstalo bezpečným městem a hlavně mělo neporušené železniční spojení, pročež v něm vzniklo několik velikých vojenských nemocnic a uprchlických táborů, do kterých byli evakuováni jak zranění vojáci, tak civilisté prchající z míst, kde se bojovalo. Členky Nancy Harts neúnavně sloužily jakožto zdravotní sestry a pečovatelky, často si dokonce braly raněné vojáky či uprchlíky domů, protože zařízení byla přeplněná.

Jejich chvilka slávy v boji je však přece jen čekala. Na úplném konci války, v dubnu roku 1865, totiž vedl generál Unie James H. Wilson útok na západní Georgii. Když se ze západu jeho jízda přiblížila k LaGrange s vidinou rychlého dobytí dalšího města prakticky bez boje, po němž tradičně následovalo rabování a pálení, byl jistě nepříjemně překvapen, když jej namísto prchajících civilistů přivítalo několik stovek ozbrojených pěšáků, seřazených v perfetních šicích s nabitými a připravenými puškami...co na tom, že pěšáci měli dlouhé vlasy a luxusní ženské šaty, svoje domovy byly Nancy Harts připraveny bránit zcela bez pochyby. Následovalo krátké vyjednávání, jehož výsledkem byl rozumný kompromis; rozumný především vzhledem k faktu, že válka už byla rozhodnutá a jakékoli umírání na té či oné straně tak bylo zcela zbytečné. Unijní jízdě bylo dovoleno obsadit vojenská zařízení, jako byly sklady zbraní a proviantu nebo nádraží, avšak výměnou za to se nedotkla jediné civilní budovy. Na Nancy Harts tak jsou obyvatelé LaGrange pyšní dodnes; ve městě mimo jiné existují kluby vojenské historie, které je napodobují a v roce 1957 jim byl v centru města vztyčen pomník, na který si ani během nedávného antikonfederačního šílenství nikdo nedovolil vztáhnout ruku.

 autor: Griffon