Odstřelovací puška vz.54

 01. 12. 2017      Články

Odstřelovačská puška vz. 54 patří k méně známým počinům českého zbrojního průmyslu a to především vzhledem k faktu, že bylo vyrobeno pouhých cca 5400 kusů.  I přesto se v československých ozbrojených složkách se dočkala poměrně širokého a dlouhého nasazení. Její vývoj začal po druhé světové válce, která všem ukázala obrovskou důležitost a užitečnost odstřelovačů na bojišti. Ve výzbroji čs. armády tehdy bylo hned několik odstřelovacích pušek různých ráží a zemí původu (původně německé G43, sovětské Mosin-Nagant vz. 91/30 apod.), což samozřejmě nebylo ideální a logická snaha o sjednocení tak vedla k zahájení vývoje zcela nové odstřelovací pušky čs. výroby.
První verze, značená ZG 49 Sn, vznikla ve Zbrojovce Brno v roce 1950 a jednalo se o pušku v ráži 7.92x64mm, což byl experimentální náboj, vzniklý kombinací nábojnice loveckého náboje ráže 8x64mm a střely 7.92mm Mauser. Této experimentální zbraně však vzniklo pouze dvacet kusů, které prošly vojskovými zkouškami, aby byl v roce 1951 tento projekt armádou zamítnut. Následně byl v roce 1952 armádou vznesen nový požadavek na odstřelovací pušku, tentokrát již ve standardní ráži 7.62x54R.

 

zg51

Jeden z prototypů, konkrétně varianta se závěrem Mauser a odnímatelným zásobníkem.


Podnik Projekta Brno pod vedením konstruktéra Otakara Galeše připravil do roku 1953 hned dvě varianty, přičemž jedna využívala konstrukci závěru pocházející z pušek Mauser a druhá byla zkonstruována na základě pušek Mosin-Nagant vz. 91/30. Obě byly známy pod označením ZG 51 Sn. Kromě toho vznikl například i prototyp se závěrem Mauser a odnímatelným zásobníkem; ostatní varianty měly klasickou nábojovou schránku a nabíjely se přes otevřený závěr, stejně jako původní pěchotní pušky. Pušky zkonstruované na základě Mosin-Nagant se během následného testování ukázaly jako suverénně nejlepší a byly tak vybrány pro sériovou výrobu a zavedení do výzbroje pod označením vz.54.

 

vz54

Odstřelovací puška vz.54; podobnost s puškou Mosin-Nagant nelze přehlédnout.


Jednalo se o opakovací pušku klasické konstrukce s válcovým odsuvným závěrem, jejíž mechanismus byl de facto shodný s puškou Mosin-Nagant, a to včetně nábojové schránky na pět nábojů 7.62x54R. Na první pohled je jediným rozdílem upravená klika závěru, která byla prodloužena a ohnuta, aby jí nepřekážela v pohybu optika. Hlavně byly nově vyrobené z kvalitní oceli v POLDI Kladno. Puška byla vybavena klasickými mířidly s krytou, stavitelnou muškou a stavitelným hledím, cejchovaným od 100m do 1200m. Standardně byla osazena optikou Meopta s pevným zvětšením 2.5x6, samozřejmě výškově i stranově stavitelnou a umístěnou na boční montáži. Pažbení bylo z mořeného a lakovaného březového nebo topolového dřeva.

 

vz54detail

Detail závěru a optiky vz.54.


Tyto pušky byly oblíbené hlavně pro svoji jednoduchost a spolehlivost a v armádě sloužily až do počátku 70. let, kdy byly nahrazeny poloautomatickými SVD (Dragunov) ruské, resp. sovětské výroby. U SNB a především jejího 14. útvaru, tedy de facto předchůdce dnešního URNA, však sloužily dále. Na přelomu 90. let byly pušky ve vlastnictví (tehdy už) Policie vybaveny novými, moderními, stavitelnými dřevěnými pažbami, sklopnými dvojnožkami a lištami, umožňujícími montáž známých a podstatně lepších optik PSO-I 4x25, používaných i na armádních Dragunovech. V této podobě a pod označením vz.54/91 je URNA i další zásahové jednotky Policie používaly ještě několik let, než byly nahrazeny výrazně modernějšími puškami, jako například Sig Sauer SSG 3000. Zbraně vyřazené armádou byly uvolněny do civilního prodeje a samozřejmě se staly poměrně oblíbenými mezi sportovními střelci, myslivci, lovci a dalšími nadšenci a dodnes je s trochou štěstí možné pušku vz.54 sehnat. Kam se poděly modernizované vz.54/91 není známo, na civilním trhu se podle všech dostupných informací neobjevily.

 

vz5491

Modernizovaná puška vz.54/91

 autor: Griffon