Odstřelovačská legenda jménem Carlos Hathcock

 22. 11. 2017      Články

Rekord v nejdelší vzdálenosti, na jakou se odstřelovači podařilo zasáhnout nepřítele, se od začátku posledních válek v Afghánistánu a Iráku posouval hned několikrát. Napřed v roce 2002 na 2300m, pak v roce 2009 na téměř 2500m a naposledy v květnu letošního roku na neuvěřitelných více než 3500m. Všechny tyto zásahy však měly jedno společné - dle očekávání při nich snipeři použili odstřelovací pušky, povětšinou McMillan Tac-50 v ráži .50BMG, při zásahu na 2,5km v roce 2009 pak AI L115A3 v ráži .338 Lapua Magnum.

 

tac50

McMillan Tac-50

 

Předtím však rekord po dlouhých 35 let držel muž jménem Carlos Hathcock, odstřelovač americké námořní pěchoty, nepřáteli přezdívaný White Feather podle bílého pírka, které skutečně nosil na svém klobouku. Ustanovil jej, když během svého nasazení ve Vietnamské válce na vzdálenost přes 2200m dvěma ranami zastřelil - a teď se podržte - nepřítele jedoucího na kole. Učinil tak pomocí - podržte se podruhé - těžkého .50BMG kulometu M2 Browning, v polních podmínkách speciálně upraveného na "odstřelovačku" namontováním poměrně běžné optiky s osminásobným zvětšením a speciálního tlumiče výšlehu.

 

hathcock

Carlos Hathcock s pozorovatelem za svým speciálně upraveným kulometem M2.


A nenechte se mýlit, nebyl to jediný husarský kousek tohoto obyčejného kluka z Arkansasu, který k USMC narukoval ve věku pouhých sedmnácti let. Tedy obyčejného až na to, že ještě předtím stihl vyhrát několik předních střeleckých soutěží. I přesto k mariňákům však původně nastoupil jakožto řadový vojenský policista a k odstřelování se dostal až poté, co první zkušenosti z války ve Vietnamu jasně ukázaly, že bude potřeba schopných odstřelovačů. Během svého nasazení ve Vietnamu získal 93 potvrzených zabití nepřítele. Pokud se vám to zdá jako poměrně malé číslo, máte pravdu; tehdejší pravidla totiž vyžadovala, aby byl zásah potvrzen třetí stranou (typicky dalším vojákem), což je tak trochu problém u odstřelovače, který často operuje sám a za nepřátelskými liniemi. On sám odhadoval počet nepřátel, které zabil, na 300 až 400.

 

hathcock

 

Odměna za jeho zabití, vypsaná severovietnamskou armádou, nakonec dosáhla výše 30000 dolarů, přičemž odměny vypisované na jiné americké odstřelovače se pohybovaly mezi dvěma a osmi tisíci dolary. Všichni severovietnamští odstřelovači, kteří chtěli tuto odměnu získat, však za svoji snahu zaplatili vlastním životem. A to včetně toho s přezdívkou "Kobra", kterého Carlos střelil do oka skrz optiku jeho vlastní zbraně během vzájemného souboje. Bylo očividné, že nepřátelský sniper musel v tu chvíli mířit přesně na něj; pokud by Hathcock nespatřil odlesk jeho optiky a nevypálil po něm, nebo pokud by vypálil o pár sekund později, pravděpodobně by souboj nepřežil.
Mezi jeho další úspěchy patřila likvidace brutální důstojnice Vietcongu přezdívané "Apačka", která byla nechvalně známá mučením zajatých amerických vojáků nebo zabití vysokého důstojníka severovietnamské armády, kdy se čtyři dny a tři noci centimetr po centimetru bez spánku nebo odpočinku zamaskovaný plazil do téměř 1500m vzdálené střelecké pozice poblíž nepřátelského tábora. 

 

hathcock

 

Jeho první bojové nasazení skončilo v roce 1967, avšak již v roce 1969 se do Vietnamu vrátil, tentokrát jakožto velitel čety odstřelovačů. Ten samý rok byl však vážně raněn, když vozidlo LVT-5, ve kterém cestoval, najelo na minu a začalo hořet. Carlos z hořícího vozidla zachránil sedm mariňáků, přičemž však sám utrpěl závažné popáleniny, za což následně obdržel kromě obligátního Purpurového srdce i Stříbrnou hvězdu. Svoje zranění přežil a ačkoli se z nich nikdy plně nezotavil a trpěl jak fyzickými, tak psychickými obtížemi, zbytek svojí kariéry věnoval výcviku dalších odstřelovačů. Založil školu pro průzkumné odstřelovače (Scout Snipers) USMC a dokud mu to jeho stav umožňoval, cvičil například i odstřelovače policejních zásahových týmů nebo jednotek SEALs. Následně odešel do důchodu a i přes svoje obtíže se zvládal věnovat koníčkům, mezi které patřil mimo jiné lov žraloků. Zemřel v roce 1999.

 

hathcock

C. H. v roce 1996.

 autor: Griffon