Poslední let Ezzedina Khalila

 02. 01. 2018      Články

18. července 1980 narazil stíhací letoun MiG-23MS se sériovým číslem 6950, patřící Libyjským vzdušným silám, do hory Sila v Kalábrii v jižní Itálii. Pilot, kapitán Ezzeden Khalil, při havárii zahynul. Od té doby se vyrojila řada divokých domněnek a konspiračních teorií ohledně tohoto incidentu, přičemž asi nejšílenější z nich se pokoušela spojit tuto nehodu s havárií letu 870 společnosti Itavia, ke které došlo 27. června 1980. Malý tryskový dopravní letoun McDonnell Douglas DC-9 tehdy i s 81 lidmi na palubě zmizel nad Tyrhénským mořem během svého letu z Boloně do sicilského Palerma.

mig

Dobová fotografie libyjského MiGu-23

Vyšetřovatelé o několik let později určili jakožto příčinu nehody výbuch bomby ukryté na toaletě, někteří lidé jsou však přesvědčeni, že nešťastný dopravní letoun se ve skutečnosti připletl do libyjského pokusu zavraždit tehdejšího amerického prezidenta Jimmyho Cartera během jeho cesty po Evropě. Tyto konspirační teorie zahrnují libyjské MiGy, narušující v noci italský vzdušný prostor s cílem zaútočit na prezidenta a italské, americké a francouzské stíhačky, které proti nim vzlétly. V následné letecké bitvě se měl kapitán Khalil pokusit před jejich radary a raketami ukrýt pod dotyčný DC-9, což vedlo k tomu, že jedna z raket svojí explozí zničila oba letouny najednou. Historka o havárii měla tuto skutečnost samozřejmě zakrýt. Realita je však mnohem nudnější.

vraky

Pod kotel konspiračních teorií kromě libyjské lži o původu pilota jistě přiložil i fakt, že vrak MiGu byl během vyšetřování uložen ve stejném hangáru, jako vrak DC-9.

Libyjská oficiální místa pilota identifikovala jakožto kapitána Ezzedena Khalila, narozeného v Benghází 17. března 1950. Svůj výcvik vojenského pilota prodělal v Jugoslávii, SSSR a Libyi na strojích SOKO G-2 Galeb, Soko J-21 Jastreb, MiG-21 a konečně MiG-23S mezi roky 1972 a 1980, přičemž nalétal 927 hodin a byl plně kvalifikován jakožto bojový pilot a velitel letky. Západní tajné služby však odhalily, že minimálně uvedený původ byla lež a Khalil byl ve skutečnosti Syřan.

Muammar Kadáfí si totiž v roce 1974 objednal ze SSSR přes 400 bojových letadel, což vedlo k tomu, že na jejich provoz neměl dostatek pilotů ani pozemního personálu. Tehdejší spojenec Libye, Sýrie, na jeho následnou žádost velkoryse poskytla dostatek pilotů i personálu na vytvoření a provoz dvou stíhacích eskader. Bývalí libyjští piloti na tuto spolupráci nevzpomínají zrovna v nejlepším; syrský kontingent byl umístěn na základně v Benině a téměř kompletně izolován od libyjských pilotů i personálu. Syřané navíc na rozdíl od Libyjců, kteří při létání mluvili anglicky, používali svoji domovskou arabštinu, což dosti zásadně ztěžovalo vzájemnou spolupráci. Tak či onak, výpovědi několika bývalých libyjských pilotů potvrdily jednak fakt, že Khalil patřil k tomuto kontingentu a jednak závěry oficiálního vyšetřování jeho nehody.

Khalil vzletěl ze základny v Benině 18. července 1980 v 09:45 místního času společně se svým wingmanem a letěl ve směru na Marsa Al Burayqah. Po třinácti minutách pak dvojice letounů udělala několik stoupavých zatáček, během kterých dosáhla výšky téměř 12000m a kurzu 330 (tzn. cca severo-severozápad). Ihned poté jeho wingman ztratil s Khalilem rádiový kontakt. Pohled do kokpitu ukázal, že Khalil je v sedačce zhroucený a pravděpodobně v bezvědomí. Následoval ho dalších 37 minut, přičemž se s ním pokoušel spojit, avšak neúspěšně a nakonec se musel kvůli nedostatku paliva obrátit zpět na základnu. Libyjci, kteří stroj sledovali na radarech až do vzdálenosti cca 300km od základny v Benině, než se jim ztratil z dosahu, spustili záchrannou operaci, avšak rovněž bez úspěchu.

vrak

Poměrně nekvalitní fotografie ocasu havarovaného MiGu 23 na hoře Sila.

Následně se dozvěděli, že stroj havaroval na jihu Itálie. Vyšetřování ukázalo, že Khalil si ten den vzal novou dýchací masku, která byla větší, než jakou měl mít. To v kombinaci s tím, že si při stoupání zapomněl aktivovat přísun 100% kyslíku, vedlo k tomu, že velice rychle z nedostatku kyslíku omdlel. Jeho letoun následně pokračoval v letu na autopilota, dokud mu nedošlo palivo a nezřítil se. Nic nenasvědčovalo tomu, že by byl před havárií jakkoli poškozen. Khalilovo tělo bylo okamžitě s vojenskými poctami vráceno do Libye. Vrak stroje navzdory libyjským protestům následoval až o pár let později; přece jen Studená válka byla v plném proudu a italští spojenci si samozřejmě nemohli nechat ujít takovou příležitost prostudovat moderní ruskou stíhačku...

 autor: Griffon