President Masaryk jako dominanta lodního vojska Československa

 09. 01. 2018      Military Články

Historii Československého lodního vojska nikdo nevěnoval příliš velkou pozornost. V minulých letech se tomuto tématu věnoval historik VHÚ Praha Ivo Pejčoch. Jeho studie nazvaná „Československé lodní vojsko 1918–1959" nabízí o lodním vojsku cenné informace.

Podle autora bylo možné již v dobách Rakousko-Uherska zpozorovat na řece Dunaji flotilu hlídkových plavidel. Ani v této době čerstvě vzniklého Československa se hlídkové ozbrojené lodě nepouštěly tohoto místa. Po rozpadu rakouského mocnářství totiž o získání slovenského území usilovalo Maďarsko. Bylo tedy nutné, aby tuto oblast československé lodní vojsko střežilo.

I v roce 1919 dva čerstvě postavené oddíly měly za úkol střežit Československé území. První byl přemístěn na Labe s posádkou v Litoměřicích a druhý byl na Dunaji, posádka byla v Bratislavě. Oddíl v Litoměřicích byl spíše dopravního a ženijního rázu. Počátkem 20. let byl však zachován pouze oddíl v Bratislavě. Tento vodní prapor se skládal z velitelství, mostní roty, lodní roty, minové roty a arsenálu.

masarykcluny omd1 a 2 a minovyclun omm33


Po první světové válce v roce 1919 bylo dokončeno 6 vlečných člunů s ocelovou konstrukcí a dále dva menší čluny, jež vyrobily Škodovy závody. Poté byla pozornost konečně soustředěna na bojové lodě. U nás to byla dvojice dělových člunů Md-1 a MD-2. jednalo se původně o dřevěné rakouské čluny, určené pro zachycování cvičných torpéd na moři. Jejich výzbroj tvořil na přídi i na zádi horský kanón ráže 75 milimetrů, na nástavbě byly lafetovány dva těžké kulomety ráže 7,92 mm.

masaryk deově čluny OMd 1  a 2


V roce 1920 přibily další dva strážní čluny Ms-5 a Ms-6, později byly přestavěny na minonosné. Jejich zadní část byla snížena právě kvůli spouštění min. Roku 1922 dodala Ústecká loděnice sérii šesti lehkých dřevěných strážních člunů, které díky vhodně tvarovanému trupu a dobrému poměru výkonu k výtlaku dosahovaly slušné rychlosti. Postupně byly přidávané i lehké a těžké vlečné čluny. V létě 1938 byla dokončena pancéřová minonoska a následující rok minonoska další, ta již byla předána německé armádě.

Pancéřová minonoska Škoda

Nyní se dostáváme k největšímu československému válečnému plavidlu, kterým byla hlídková loď President Masaryk. Stavba lodi byla zahájena v roce 1929 a do služby byla zařazena v roce 1932. Ještě předtím ale musely být odstraněny všechny nedostatky. Loď Masaryk měřila 50 metrů a její výtlak činil 214 tun a ponor pouze 1 metr. Dvě parní turbíny měly výkon 2 300 koňských sil a loď dokázala vyvinout rychlost přes 30 kilometrů v hodině. Výzbroj činily čtyři 66 mm kanóny, čtyři kulomety 7,92 mm a deset min. Posádku tvořilo 46 mužů.

President Masaryk poprvé na vodě

Na cvičení vždy loď vyplouvala v čele flotily. Po mnichovské dohodě bylo Slovensko nuceno předat větší vojenská plavidla Říši. Masaryk byl tedy přepraven do Lince, kde bylo změněno jméno lodi na Bechelaren, následně byl k lodi přidán i protiletadlový kanón ráže 20 milimetrů. Po zahájení balkánského tažení sloužila jako součást ochrany dunajské říční cesty před útoky jugoslávských partyzánů. V roce 1943 bylo plavidlo opět přestavěno oba komíny zmizely, turbíny byly nahrazeny dvěma šestiválcovými ponorkovými diesely. V roce 1945 loď získali americké jednotky a loď se, byť bez výzbroje a ve vleku, vrátila do Bratislavy v roce 1947.


V roce 1948 dostala nový název – Hlídková loď PM. Měla být vytažena na souš a osazena výzbrojí, opravy však probíhaly spíše svépomocí a vedly se hlavně diskuze o jejím konečném účelu a výzbroji. Po přemístění do Komárna byl demontován pohonný systém, trup sloužil jako pracovní ponton. O konci plavidla Pejčoch píše: „Smutnou tečku za jeho osudem udělala roku 1978 aktivita příslušníků Socialistického svazu mládeže, kteří v rámci známé Akce Z rozřezali trup na šrot. Pokud by byl v Komárně vydržel jen o jedenáct let déle, mohl se z torza někdejší největší československé válečné lodi stát muzejní exponát."

 autor: Tereza