První letoun, který překonal rychlost 2 M

 09. 04. 2018      Články

Pozornost v dnešním článku bude zaměřena na americký nadzvukový přepadový stíhač. Lockheed F-104 Starfighter byl první stíhací letoun, který překonal rychlost 2 M. Jeho konstruktér Clarence L. "Kelly" Johnson, který působil ve firmě Locheed na sklonku roku 1951 navštívil piloty USAF (United States Air Force), kteří bojovali v Koreji. Při jejich návštěvě měl za úkol zjistit, jaký letoun by nejvíce pilotům vyhovoval. Při svém výzkumu zjistil, že je zapotřebí mnohem rychlejší a obratnější letoun, než jaké se do té doby vyráběly. Výhodou by byla i lepší stoupavost. Ještě v tomtéž roce vznil první návrh letounu, který měl vykazovat nadprůměrné letové vlastnosti i na úkor zásob paliva a výzbroje.

V březnu následujícího roku byl sestaven tým v čele s Johnsonem, jehož úkolem bylo sestavit letoun, který poletí dvakrát tak rychleji než zvuk. Samozřejmě to pro členy týmu byla veliká výzva, protože v té době letouny dosahovaly nadzvukové rychlosti jen ve střemhlavém letu. Nicméně již v roce 1953 vznikl jako první Model 83. Byly objednány dva prototypy označované jako XF – 104, jejich bojové jméno bylo Starfighter. S jedním z nich poté poprvé vzlétnul pilot Tony Le Vier.

locheed XF - 104 Starfighter

XF - 104 Starfighter

Stroj ovšem připomínal spíše raketu a všechny nezbytné a potřebné bylo poskládáno do dlouhého trupu letounu, jehož trup měl minimální čelní průřez, na kterém vynikala hrotitá příď. Pro zajištění minimálního odporu při letu vysokou rychlostí, byla „raketě" přidělána drobná křídla.

První prototyp XF – 104 byl vybaven motorem Wright J65-B-3 o tahu 32,02 kN. Nutno podotknout, že s tímto motorem rozhodně nebylo možné překročit rychlost zvuku ve vodorovném letu. Druhý prototyp konstruktéři vybavili motorem Wright XJ65-W-6 se statickým tahem již s přídavným spalováním. Tento stroj dosáhl rychlosti 1,79 M při horizontálním letu ve výšce přibližně 18 000 metrů. Byl také model vybavený kanónem T-171 Vulcan ráže 20 mm instalovaným v levé části spodku přídě, nicméně byl zničen během střeleckých testů. Pilot Herman Salmon se zachránil katapultáží. První prototyp byl tedy testován až do roku 1955, kdy si USAF objednalo sérii těchto letounů. Ověřovací série YF-104A činila 15 letounů, které byly samozřejmě opět vybaveny výkonnějšími motory s tahem 64,68 kN. Od prvního prototypu se lišily delším trupem, dlouhým krytem na hřbetě trupu a především novými vstupy vzduchu s regulačními kužely a navigačním systémem AN/ARN-56 TACAN. Vznikla také série 26 dvoumístných strojů F-104B, ty byly upraveny k bojovému výcviku. V roce 1956 byl veřejnosti představen druhý postavený letoun YF-104A. Tyto stroje sloužily na otestování systémů a režimů letu. Nicméně byla při zkouškách drtivá většina strojů zničena.

Lockheed_YF-104A_Starfighter

YF-104A

Starfighter měl nahradit F-100 Super Sabre, který sloužil u velitesltví taktického letectva TAC. Ačkoliv nabízel neobyčejnou rychlost a stoupavost, nebyl příliš dobrý pro let v noci a za zhoršených povětrnostních podmínek, a proto byly letouny přiděleny k Air Defence Command. Do služeb TAC se dostaly až později modely označované F-104 C. Ty byly vybaveny pevným snímatelným nástavcem pro tankování za letu, výkonnějším motorem J79-GE-7, centrálním závěsníkem pod trupem, na který bylo možné zavěsit jadernou bombu. Nejdůležitější však pro letouny byl zbraňový systém umožňující operaci ve dne i v noci a za jakéhokoliv počasí.

Lockheed F-104C Starfighter

F-104C Starfighter

Velice rozšířenou ne-li vůbec nejrozšířenější variantou se stal model F – 104G. Celkově bylo vyrobeno 1 321 strojů tohoto typu. Nejvýkonnější verzí Starfighteru byl italský F-104 S, který mohl být vyzbrojen raketami AIM-7E nebo Apside 1 s poloaktivními hlavicemi. Bylo ovšem vyrobeno pouze 246 kusů.

Lockheed F-104G Starfighter

F-104G Starfighter

Starfighter byl poprvé bojově nasazen v dubnu 1965 jako záloha proti strojům MiG-17 letectva VDR. Například v roce 1969 se modely F-104A pod letectvem Pákistánu zúčastnily indicko-pákistánského konfliktu. Poslední F-104 sloužily v Itálii. V roce 2004 však byly vyřazeny a nahrazeny Eurofightery.

Letoun byl znám jako stroj s vysokým zrychlením, stoupavostí, krátkými a tenkými nešípovými nosnými plochami. Nedočkal se však příliš velké popularity kvůli vysoké nehodovosti. Časem však bylo prokázáno, že tyto havárie často zapříčinil personál. Jeho nevýhodou byl i krátký dolet. Nicméně však zůstává stále prvním letounek, který překonal 2 M.

 autor: Tereza