První útočná puška a její autor, proč o nich moc nevíme?

 01. 07. 2017      Novinky

Prvním průkopníkem, který dostal útočnou pušku na bojiště byl Vladimír G. Fedorov. Tím mu patří trochu tajné, ale přesto první místo. Tento ruský konstruktér svou kariéru začínal ještě za carské vlády. Nedal sice světu žádný proslulý vzor, ale zato vytvořil takové teoretické základy že jeho kniha „Evoljucija strelkovogo oružija" se nadlouho stala biblí všech sovětských konstruktérů ručních zbraní. Brzy mu došlo, že tehdejší ruský puškový náboj se do ruční automatické zbraně nehodí.

Vladimír G. Fedorov byl ruský a poté sovětský vědec, návrhář zbraní, profesor a zakladatel sovětské „školy" malých automatických zbraní. Během svého působení navrhl mnoho pušek v ráži 7,62 mm a později v ráži 6,5 mm pro svou vlastní pušku, jednu z prvních „útočných" pušek jak bychom řekli dnes – Fedorovův automat. Dále působil jako zbraňový designér a vyprodukoval mnoho návrhů samopalů, byl také mentorem dnes slavných jmen: V. Děgťarjov (lehký kulomet vzor DP-27/28), G. Špagin (PPŠ-41 Špagin) nebo S. G. Simonov (Karabiny Simonov). Byl to vizionář, který v podstatě správně odhadnul trendy na desítky let dopředu.

Po vypuknutí války sloužil poručík Fedorov na nejrůznějších postech. Nejprve byl členem komise, která nakupovala po světě zbraně a příslušenství pro Carskou armádu. Analýza stávající výzbroje ruského vojáka Fedorova přivedla na myšlenku, že zbraní, která ve výzbroji mužstva chybí je cosi jako ruční kulomet. Zároveň mu bylo jasné, že současná válečná situace není příznivá pro zavádění nové munice 6,5mm. Přepracoval tedy poslední model své pušky na standartní náboj pro japonskou pušku Arisaka, která byla ve výzbroji některých útvarů Severního frontu. Dále upravil automatiku tak, aby umožňovala střelbu dávkami a vybavil ji delším zásobníkem o větším objemu. Zásobník nyní pojal 25 nábojů proti dřívejším pěti! Plus nějaké další menší změny. Nový typ zbraně dostal označení "avtomat". Tento termín se následně ujal i jako označení všech dalších ruských zbraní tohoto typu (AK - Avtomat Kalashnikova), stejně tak, jako německá MP44 "Sturmgewehr" vytvořila západní pojem "útočná puška".

Nová zbraň, oficiálně přeznačena na Automat Fedorova model 1916 opravdu měla všechny znaky pozdějších útočných pušek, jež se měly objevit o téměř 30 let později - byla relativně krátká, celková délka byla 1045mm, měla velkou kapacitu zásobníku, střílela dávkami a užívala náboje středního výkonu které měly střelu malé ráže s vysokou úsťovou rychlostí. Ještě dnes by pravděpodobně šlo o velmi nebezpečnou zbraň.

Malý počet avtomatů asi 60 kusů byl v létě 1916 dodán zvláštní zkušební rotě. Ta absolvovala v červenci a září kolem sta střeleb s excelentními výsledky. Zvláštní rota byla následně urychleně vyslána na rumunskou frontu. Tato rota se tak stala historicky první jednotkou vyzbrojenou výhradně automatickými zbraněmi na světě (!).

Masového nasazení se však nová zbraň i přes příznivé výsledky frontového nasazení zatím nedočkala. Hlavním důvodem byla malá připravenost tehdejšího ruského zbrojního průmyslu k osvojování nové výroby. Následný revoluční chaos v roce 1917 se projevil i ve zbrojním průmyslu. V roce 1918 tak generálmajor carské ruské armády Fedorov obdržel objednávku na výrobu 9000 kusů automatů vzor 1916. Se splněním obtížného úkolu byly jak se dá očekávat velké problémy, které ještě korunoval rozsáhlý požár výroby v roce 1919. Přesto však bylo 15. září 1920 vyrobeno prvních 15 automatů a záhy již výroba začala pravidelně dodávat po 50 kusech zbraní měsíčně. Výroba se naplno rozjela v roce 1921.

V roce 1926 však vrchní velení Rudé armády rozhodlo pokračovat ve vývoji pěchotních zbraní pouze v ráži 7,62mm, zřejmým důvodem byla především nutnost soustředit rezervy ve výrobě na produkci těžkých zbraní. V roce 1931 odjel Fedorov do Moskvy aby se plně věnoval vědecké práci. Vrcholem jeho činnosti bylo dílo "Evolucija střelkovo oružija", ve kterém detailně popsal vývoj zbrojní techniky od roku 1800 až do roku 1930 a vypracoval prognózu dalšího vývoje pěchotních zbraní v níž mimo jiné předpověděl:

• masové rozšíření samopalů
• zmenšení ráže palných zbraní a vývoj náboje středního výkonu
• vytvoření automatu pro výše zmíněný náboj
• unifikaci náboje a konstrukci automatu i ručního kulometu na stejném základě


Charakteristické rysy se prostě nazapřou

Zbývá jen dodat, že všechny jeho předpovědí se do písmene vyplnily. Ačkoliv žádná z Fedorovových zbraní nebyla vyrobena v počtu, který by měl větší vliv na vývoj válečných operací, jeho práce ovlivnila celé generace ruských konstruktérů. Jeho někdejší žáci se zařadily mezi nejvýznačnější zbrojní konstruktéry 20. století a jejich zbraně se stali legendami. Průkopník automatických zbraní a otec moderní sovětské konstrukční školy zemřel 19. září 1966 a byl se všemi vojenskými poctami pochován na Golovinskom kladvišče v Moskvě, kde v roce 1974 odhalili také jeho bustu. Na západě však jak se zdá zatím jde o osobu víceméně neznámou - zásluhy za vyvinutí "útočné pušky" jsou na jedné straně připisovány Němcům (MP-44) a zásluhy za vývoj podobné zbraně střílející "vysokorychlostním mikrorážovým nábojem" Britům (EM-2) či Američanům (M-16), ačkoliv je Fedorov předstihl o několik desítek let...

 autor: vojín Karel