U-1206: smolař Druhé světové války

 05. 04. 2016      Články

„Volání přírody,“ tedy nutnost odskočit se, je obtížně potlačitelný fenomén lidského života, s nímž musejí počítat konstruktéři válečných strojů s lidskou (p)osádkou. V případě lodí je to snadné, kolem vás je moře. V malém kokpitu letadla sice není kam, ale na těch maximálně pár hodin se to musí vydržet. Problém však nastává u ponorek – ty mohou být pod vodou mnoho dní.

Konstruktéři U-bootů proto vymysleli vysokotlakou palubní toaletu – zapeklitě složité zařízení, které odvádělo odpad z mísy soustavou ventilů do přetlakové komory, z níž se pak pod tlakem ‚vystřeloval‘ ven do moře. Zní to možná jednoduše, ale používání tohoto zařízení bylo tak složité, že vyžadovalo speciální zaškolení. Uživatel si musel zapamatovat zejména přesné pořadí, v jakém otvírat a zavírat jednotlivé ventily, aby se odpad dostal ven a moře se nedostalo dovnitř.


(U-1206 ještě na moři)

· U-Boot je označení používané pro válečné ponorky německého námořnictva, ať už se jednalo o první světovou válku či druhou světovou válka. Jedná se o zkratku z německého Unterseeboot (= podmořský člun).

Je 14. dubna 1945. Den, kdy právě Spojenci dobyli Norimberk a Stuttgart. Pro ponorku U-1206 ale zatím válka nekončí. Pohybuje se v hloubce 60 metrů asi patnáct kilometrů od britského (skotského) Peterheadu v Severním moři. Její dosavadní bojová ‚kariéra‘ od spuštění v prosinci 1943 je velmi nudná: nepotopila, ba ani nepoškodila jediné plavidlo, na druhou stranu zase neztratila jediného člena posádky.

To se ale mělo změnit poté, co byl kapitán Karl-Adolf Schlitt nucen vyslyšet „volání přírody.“ Co se přesně stalo, když vykonal potřebu a spláchl, už zůstane navždy jen předmětem spekulací.


(kapitán Karl-Adolf Schlitt)

Existují dvě základní verze. První, kterou sám kapitán později vyprávěl německému historikovi, je ta, že se záchod porouchal. Sám od sebe, jak jinak, že… Druhá, daleko rozšířenější, je poněkud obsáhlejší a zřejmě i pravděpodobnější. Kapitán Schlitt byl trochu stydlivka a bylo mu trapné přivolat člena posádky, který prošel řádným školením v provozu palubní toalety. Místo toho – snad z pocitu, že za téměř rok, co ponorce velel, už správný postup okoukal – se do jejího složitého vypouštění pustil sám. Jenže zazmatkoval a otevřel nebo snad zavřel ventily ve špatném pořadí.

Ať platí první nebo druhá verze, výsledek byl stejný – Schlitt dostal prudkou sprchu složenou z vlastních výkalů a mořské vody, která začala zaplavovat záchodovou kabinu.


(takhle přibližně vypadají toalety na U-bootech)

A nastalo boží dopuštění. Než se podařilo všechny ventily odpadního potrubí uzavřít, prosákla už mořská voda ze záchodu do akumulátorového prostoru, který se nacházel pod ním. Při kontaktu s kyselinou v bateriích se začal uvolňovat vysoce jedovatý chlor. Schlitt byl nucen dát rozkaz k vynoření, aby ponorku vyvětral a posádka měla čerstvý nezamořený vzduch.

Ale jak již bylo uvedeno výše, ponorka se tou dobou nacházela asi patnáct kilometrů od britského Peterheadu, jehož posádka vynořující se ponorku spatřila a během pár minut na ni poslala stíhací bombardér. Schlittovi nezbývalo, než spálit vojenské rozkazy a další tajné materiály a nechat svou vlastní ponorku potupně potopit.

Poučení? Rozdíl mezi vítezstvím a prohrou, životem a smrtí může i být maličkosti, ať má jakoukoli formu :D

„Volání přírody,“ tedy nutnost odskočit se, je obtížně potlačitelný fenomén lidského života, s nímž musejí počítat konstruktéři válečných strojů s lidskou (p)osádkou. V případě lodí je to snadné, kolem vás je moře. V malém kokpitu letadla sice není kam, ale na těch maximálně pár hodin se to musí vydržet. Problém však nastává u ponorek – ty mohou být pod vodou mnoho dní.

Konstruktéři U-bootů proto vymysleli vysokotlakou palubní toaletu – zapeklitě složité zařízení, které odvádělo odpad z mísy soustavou ventilů do přetlakové komory, z níž se pak pod tlakem ‚vystřeloval‘ ven do moře. Zní to možná jednoduše, ale používání tohoto zařízení bylo tak složité, že vyžadovalo speciální zaškolení. Uživatel si musel zapamatovat zejména přesné pořadí, v jakém otvírat a zavírat jednotlivé ventily, aby se odpad dostal ven a moře se nedostalo dovnitř

 autor: Redakce