Utajený koncentrák - byl u Moravské Třebové, děly se tam zrůdnosti

 07. 05. 2016      Články

V Dětřichovském táboře byly soustředěny mladé ženy nasazené na práci pro německé sedláky v českém pohraničí, které otěhotněly. K ubytování rodiček a dětí sloužily dva chatrné baráky ze dřeva, kterými prostupoval mráz, sníh a déšť.

Ukrajinka Marie Chomszáková, který přišla do tábora v prosinci 1943, vzpomíná: „Ženy rodily v nesmírně těžkých podmínkách, musely pomáhat jedna druhé a po porodu začaly ihned opět pracovat. Většina jich umírala a vzpomínám si, že za mého pobytu umíralo denně šest až osm dětí a žen."


(na místě tábora je dnes pouze osamocený strom)

Těhotné zajatkyně musely snášet další útrapy. Výpovědi svědků hovoří o zmrzlých ženách a dětech, surovém bytí a znásilňování. Vraždění řídil lékařWilhelm Schmidt, litevský Němec, kterému se přezdívalo „nacistický Herodes“. Prováděl na miminkách „vědecké“ experimenty, které doprovázely velké bolesti a ve většině případů končily smrtí.

Oběti byly zpočátku pohřbívány na hřbitově ve Starém Městě. Později jednoduše zahrabávány v blízkosti lesíku. V zimě se těla stávala snadnou kořistí potulných psů.

Lágr neměl strážní věže ani ploty s ostnatými dráty. Němci tak chtěli vraždění dětí utajit před světem. O místu se nesmělo mluvit, ale místní věděli své.

Podmínky v táboře se trochu zlepšily, když sadistického velitele Steinera vystřídal Oskar Frenzel. Matky s dětmi dostávaly lepší jídlo, velitel vyzýval rolníky, u kterých ženy pracovaly, aby si rodičky odvezli i s dětmi nebo pro ně aspoň dodávali prádlo.  Na samém konci války Němci transportovali část dětí k jejich matkám, ale většina z nich byla podvyživená a cestu nepřežila.

(smutné místo připomíná jen skromný pomník)

Za dobu existence tábora zemřelo podle dochovaných pramenů 206 dětí z celkového počtu 636 narozených. 14 žen a mužů zemřelo na tuberkulózu. Kolik bylo skutečných obětí, se už asi nedozvíme. Porodnice v Dětřichovicích patří k méně známým kapitolám naší historie, přesto by neměla zůstat stranou zájmu široké veřejnosti.

Dnes už nic nepřipomíná hrůzy, které ve zdejším koncentračním táboře prožívaly stovky maminek. Místo je hustě zarostlé lesem, ve kterém stěží najdeme několik zbytků táborových budov. Události připomíná jen žulová deska, umístěná na kraji lesa. U ní se každý rok, 7. května navečer, schází lidé z obce a okolí, aby uctili památku obětí tábora. Na Moravskotřebovsku se nezapomnělo.

 autor: Redakce