Vietnamské podzemní komplexy, rodiny žily za války v podzemí, měli i tam nemocnice

 09. 06. 2016      Články

Jen několik kilometrů od Ho Či Minova města leží komplex podzemních tunelů Cu Chi. Byl zde vystavěn ve 40. letech 20. století Vietmingem, tedy odpůrci francouzské koloniální nadvlády. O deset let později systém využili lidé z Vietkongu, což byli přívrženci komunismu, kteří se na jihu Vietnamu snažili prosadit komunistický vliv ze severu. Tunely splnily svůj účel i ve válce Vietnamu s Amerikou, kdy sloužili jako úkryt pro rodiny civilistů.

01
(ruku k dílu přidal snad každý)

Systém chodeb je dlouhý celkem 250 km a je několika úrovňový. V chodbách nejblíže povrchu se obvykle bydlelo, v prostřední úrovni tunelů probíhala přeprava zboží a potravin a tunely v poslední úrovni sloužily jako odpadiště a latríny, protože právě v těchto místech se hladina vody Mekongu jednou denně zvedla a zčásti odplavila nahromaděný odpad.

02
(vchod do tunelů byl opravdu malinký)

Během budování tunelů se kopáči potýkali s množstvím problémů. Půda je v této oblasti jílovitá a hutná, ale největším strašákem místních byli štíři a hadi. Vykopanou hlínu bylo třeba také někam odklízet. Stovky lidí přiložily ruku k dílu a hlínu rozhazovaly, zásadně však v noci, do kráterů po amerických bombách.

03
(takto nějak vypadaly obytné části tunelů)

Život v tunelech byl nesmírně obtížný. I když byl podzemní úkryt poměrně dobře vybaven – nechyběly zde konferenční místnosti, ložnice, záchody i studny – zažívali jejich obyvatelé muka. V létě bylo uvnitř tunelů takové horko, že lidé museli trávit celé dny ležením těsně u země, aby se vůbec mohli nadýchat kyslíku. Do podzemí byla vyhloubena i provizorní nemocnice. Chirurgické nástroje si houževnatí Vietnamci vyrobili z úlomků vybuchlé munice, transfúze byla prováděna pomocí kádinky, do které se chytala krev, pumpičky na kolo a gumové hadičky, kterou doktor vháněl krev zpět do žil pacienta. Těžko říct, zda lidé umírali kvůli vybuchujícím bombám, či je dorazila kvalita lékařské péče.

Nejobtížnější bylo vymyslet systém odvětrávání, aby se do tunelů dostalo aspoň trochu čerstvého vzduchu. Průduchy většinou ústily u termitišť, aby byly co možná nejméně nápadné. Okolí otvoru navíc Vietnamci posypali pepřem, aby zde psi amerických vojáků příliš nečenichali a neodhalili tak skrytou chodbu.

06
(americká tunelová krysa)

Američané se během války s Vietnamem snažili chodby opakovaně vyplavit. Tunely však svůj účel splnily a nikdy se je nepodařilo dobýt. Když už na ně američtí vojáci náhodou narazili, tunely byly tak úzké a nízké, že se do nich dobře stavěný muž prostě nevešel. Nicméně svá komanda vojáků speciálně trénovaných na průniky do podzemí Američané měli. V podzemí na ně ale čekalo nemilé překvapení se spoustou mravenců, štírů a hadů i chytře nastražené pasti vyrobené ze zaostřených bambusových holí. Ostatně různé podomácku vyrobené pasti byly nastraženy i všude v okolní krajině.

05
(nutno dodat, že byli opravdu kreativní)

V areálu Cu Chi tunelů, které dnes slouží jako turistická atrakce, se nachází asi stometrový tunel speciálně upravený pro turisty. Nenechte se mýlit, Vietnamci slovo „zvětšit“ chápou po svém, a tak je i tento upravený tunel dost těsný a návštěvníci se v něm mohou pohybovat jen v podřepu. Přestože je tato chodba prosta veškeré havěti a je tedy relativně bezpečná, nelze se ubránit nepříjemnému a stísněnému pocitu.

I přes všechna úskalí, které život pod zemí bezesporu měl, tunely splnily svou hlavní roli. Jasně Američanům dokázaly, že boj ve vietnamských podmínkách se prostě vyhrát nedá, a výrazně tak posílily národní identitu Vietnamců, kteří jsou na své válečné vítězství, byť s děsivými ztrátami, patřičně hrdí.

 autor: Redakce